tag:blogger.com,1999:blog-31351781969513584352024-03-05T22:21:40.482-08:00Svět je zlý aneb Keplik KeplikPokus o cestovatelský blog, aktuálně asi především ze života v Belgii.Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.comBlogger40125tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-649878285472814432013-02-19T13:31:00.001-08:002013-02-19T13:43:36.860-08:00Neuklidňujte agresivní řidiče, pokud nejste v god modu<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Znáte to, řídíte auto a někdo jiný jede tak, že vám to přijde nebezpečné. Proto na něj zatroubíte, ukážete posunek nebo něco podobného. Existují důvody, proč to nemusí být ten nejlepší nápad, zvlášť pokud pak obě auta zastaví, abyste si to vyříkali. A nemusí to být jenom známý případ <a href="https://www.youtube.com/watch?v=KSBnQVHhXMo">Aragorna a Karkulky</a> nebo včerejší zkušenost řidiče, který si od agresivnějšího kolegy vykoledoval <a href="http://zpravy.idnes.cz/incident-mezi-ridici-ve-struncovych-sadech-v-plzni-f80-/krimi.aspx?c=A130218_153619_plzen-zpravy_pp">ránu pěstí a zahozené klíčky</a>. V Belgii se s tím ovšem nepárají jinak.<br />
<br />
<a name='more'></a>Nějaký chlápek v dodávce tam loni v listopadu taky řídil nebezpečně, tak k němu na parkovišti zašel jiný a řekl mu, aby se uklidnil. Dřív než na to něco odpověděl, vyběhl jeho <a href="http://www.nieuwsblad.be/article/detail.aspx?articleid=DMF20130211_00465219">spolujezdec s motorovou pilou</a>. Uklidňovatel přišel o nohu a může být rád, že vůbec ještě žije. Zatímco se "nebezpečný" řidič snažil zastavit krvácení, jeho spolujezdec se uklidnit nepotřeboval, prostě se opřel vedle, zapálil si cigaretu a koukal se na ně. Právě před týdnem ho odsoudili. Oba řidiči vypovídali proti němu a dostal maximální možnou sazbu - 5 let.<br />
<br />
PS: Takhle jsem aspoň ten příběh v listopadu slyšel (kromě toho soudu). A je to opravdu celé pravda, akorát to nebyla motorová pila, ale jenom křovinořez (proto tak nízká maximální sazba). Ovšem kdo viděl film <a href="http://www.csfd.cz/film/4708-braindead-zivi-mrtvi/"><i>Braindead - Živí mrtví</i></a>, ten ví, že v tom zas tak velký rozdíl není. :-)</div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-81193566060585248802013-02-05T12:37:00.000-08:002013-02-05T12:51:53.785-08:00Belgie zkouší míchat žánry<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Dnešní dramaturgie si pro Belgii připravila zajímavou kombinaci katastrofického thrilleru a kriminální komedie.<br />
<br />
Ráno si ve městě Oosterzele kousek od mé práce (dokonce jsem tamtudy asi hodinu nato projížděl) <a href="http://www.demorgen.be/dm/nl/989/Binnenland/article/detail/1574527/2013/02/05/Windhoos-maakt-negen-huizen-in-Oosterzele-onbewoonbaar.dhtml">zařádilo tornádo</a> (nebo co to bylo za atmosferický jev, zatím si tím nikdo není zcela jistý) a úplně tam zrušilo několik domů a spoustě dalších aspoň sundalo střechu. Překvapivě byla jedinými oběťmi jen nějaká prasata. Kolegyně každopadně přišla do práce pozdě a prý je teď "daklos" (tj. doslova "bez střechy", i když se to obvykle překladá jako "bez domova").<span class="messageBody" data-ft="{"type":3}"><span class="userContent"> </span></span><br />
<br />
<span class="messageBody" data-ft="{"type":3}"><span class="userContent">No a pro vyvážení si někdo nechal z Jižní Ameriky poslat 36 kilo kokainu v banánovkách, ale v Antverpách to v přístavu někdo popletl a asi mu doručil skutečné banány. Aspoň podle toho, že ten kokain skončil na různých pobočkách sítě supermarketů Kolruyt <a href="http://www.demorgen.be/dm/nl/989/Binnenland/article/detail/1574537/2013/02/05/Cocaine-tussen-bananen-in-vijf-Colruyt-winkels.dhtml">po celé Belgii</a>. </span></span></div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-19854917022032035772012-11-24T23:21:00.000-08:002013-02-05T12:39:19.921-08:00Lokální hrdinové<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Dneska v noci jsem se probudil při snu o tom, jak jsem se stal tak trochu náhodou hrdinou při ozbrojeném přepadení, při němž umírali lidé. A protože jsem znovu neusnul, řekl jsem si, že bych měl napsat o skutečném člověku, který se tak trochu náhodou stal hrdinou. Nejstarší bratr mé přítelkyně, Joachim, se před necelými třemi týdny vracel okolo půlnoci z práce domů ve vesnici poblíž hranic mezi Vlámskem a Valonskem, když si všiml, že z jednoho domu zpod okraje střechy uniká kouř. Už to je zajímavé, protože ne každý by si za tmy nějakého kouře vůbec všiml, zvlášť kdyby jel unavený domů.<br />
<br />
<a name='more'></a>A rozhodně ne každý, kdo by si všiml, by zastavil. Joachim každopádně zastavil a zazvonil na zvonek. Nikdo neodpověděl. To mu nicméně nestačilo, zavolal hasiče a během toho oběhl dům. Nakonec se mu podařilo majitele vzbudit a společně se pokusili rychle se šířící oheň uhasit. Bylo ale už pozdě a hasicí přístroj nestačil. I přes brzký příjezd hasičů ze dvou měst v okolí požár kompletně zničil celé horní patro. Kdyby náhodou nejel Joachim okolo, ničeho si nevšiml a nezastavil, bylo by pravděpodobně zničené i přízemí, které ostatně skočilo silně poškozené vodou. A jak poznamenal velitel hasičů: „Nebýt pozorného kolemjedoucího, byli by tu bezpochyby čtyří mrtví k oplakávání.“<br />
<br />
Jakkoli je zachráněná rodina za záchranu vděčná, radost jim kalí právě zdevastovaný dům. Do něj se totiž nastěhovali teprve před osmi měsíci poté, co jej skoro rok renovovali a během toho bydleli jen v karavanu vedle. Všechna ta dřina tak přišla vniveč.<br />
<br />
Samotný Joachim jako správný hrdina, přesně jako já ve svém snu, shrnuje svou roli skromně: "Udělal jsem to, co by na mém místě udělal každý."<br />
<br />
PS: Přikládám kopii jednoho článku, bohužel nevím odkud, ale možná je to z regionální přílohy Het Laatste Nieuws. Autor je každopádně Lieven Samyn. (U obrázku vpravo je chyba, vlevo není zachráněný, ale zachránce.)<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDObhxMozC2ukT01vivZglSLNC75AfsqYOwiJ4fSInyEYoI1TMhTHo-431AwXJ6x6XPRbgBbHYuHuRn6VLJeR0bRDjaVps547qTghDPTXjJhmKCkltVQs9JYv9CXsRYY5sHMtfrtkmtJA/s1600/joachim-de-redder.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDObhxMozC2ukT01vivZglSLNC75AfsqYOwiJ4fSInyEYoI1TMhTHo-431AwXJ6x6XPRbgBbHYuHuRn6VLJeR0bRDjaVps547qTghDPTXjJhmKCkltVQs9JYv9CXsRYY5sHMtfrtkmtJA/s320/joachim-de-redder.jpg" width="320" /></a></div>
</div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-8197709159470486362012-11-16T14:19:00.000-08:002012-11-16T22:32:40.233-08:00Lucemburk dvakrát jinak<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
V posledních dvou týdnech jsem byl
dvakrát v Lucemburku kvůli jednomu výběrovému řízení. Protože
to začínalo ráno, musel jsem tam přespat a v obou případech
jsem se ubytoval v Luxembourg City Hostelu. Pokaždé jsem si ho
rezervoval přes Internet, zaplatil předem 10 % z ceny a měl bydlet
v šestilůžkovém pokoji, protože jiný ani v nabídce nebyl.
Člověk by řekl, že by tedy oba případy měly být více méně
totožné. Nebylo tomu tak.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
<a name='more'></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Minulý týden jsem po příchodu
doplatil zbytek ceny, k čemuž mi nedali účet, a byl za to
ubytovaný v pokoji bez oken, bez stolu a židlí, bez toalety a bez
sprchy, zato se čtyřmi spolunocležníky (jedna postel byla
prázdná), z nichž jednoho přišel v půl sedmé ráno probudit
jeho italský kolega z jiného pokoje. Navíc mi nedali povlečení,
což jsem si uvědomil, až když jsem si šel lehnout.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Jak asi tušíte, tenhle týden vypadal
zcela opačně. Když jsem přišel na recepci, zeptali se mě,
jestli chci být v pokoji se sprchou a záchodem. Přemýšlel jsem,
jestli to znamená vyšší cenu, ale nezeptal jsem se a řekl, že
chci. O to víc mě proto překvapilo, když si u doplatku řekli o
dvě eura méně. Vytiskli mi účet za pokoj a vratnou zálohu za
kartu a zámek. A hned mi s sebou přihodili i čisté povlečení. Z
pokoje byl krásný výhled na hrad, klášter a železniční
viadukt.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj92I04dN3wXtscUxrqVnUpaqxZWsdtOvJo8PxRm0DGOStWSX6CdUbDiFhDvr_rQRiOUj5ZLbp1GiX3sd3RaSr9HkhlpKNsz3NI4f9rysj5h0ImW22xm4LaSFx1qbRWaG8c7VgZNpopsMs/s1600/lucemburk-vyhled.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj92I04dN3wXtscUxrqVnUpaqxZWsdtOvJo8PxRm0DGOStWSX6CdUbDiFhDvr_rQRiOUj5ZLbp1GiX3sd3RaSr9HkhlpKNsz3NI4f9rysj5h0ImW22xm4LaSFx1qbRWaG8c7VgZNpopsMs/s400/lucemburk-vyhled.jpg" width="400" /></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Nečekaně se navíc nakonec neobjevil žádný další host
a měl jsem tedy pokoj jen pro sebe, což se mi opravdu hodilo. Kromě
toho jsem věděl, že když se v tomtéž hostelu ubytoval o několik
dní dříve jeden známý, připlatil si 15 eur, aby mu do pokoje
nikoho dalšího neposlali. Já za totéž zaplatil o 2 eura míň.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
Ve výsledku to znamená, že teď
nevím, jestli ten hostel vřele doporučit, nebo ne, když se jeho
služby tak zásadně liší.</div>
</div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-10393603094205411752012-08-21T13:59:00.003-07:002012-08-31T13:07:50.228-07:00Tohle by se mi hodilo<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Belgie je považovaná za zemi s nízkou kriminalitou a Gent za jedno z jejích vůbec nejbezpečnějších měst. Tuhle skutečnost jsem si poprvé jasně uvědomil už před časem, když jsem šel se spolužákem ze školy do centra města a procházeli jsme okolo zaparkovaného auta s okénkem úplně otevřeným směrem k chodníku. Oba jsme nad tím jen zakroutili hlavou. Prohodil jsem, že kdyby se něco takového stalo v České republice, v tom autě by do pěti minut nic nezbylo. Spolužák se jen usmál a odpověděl, že kdyby se to stalo u nich v Brazílii, to auto by tam za pět minut vůbec nestálo.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Přesto ani tady není vše bezproblémové. My kupříkladu bydlíme v klidné čtvrti, která se tváří, jako by se jí jakákoli trestná činnost měla velkým obloukem vyhnout. O to víc překvapilo, když loni mezi kola lidí z našeho a vedlejšího domu přišel někdo s nožem a většině prořezal pneumatiky. Rebecca od té doby kola radši parkuje v garáži. Vzhledem k tomu, že se sousedům jindy jedno kolo ztratilo, byl to dobrý nápad. Patřilo jejich dceři a bylo výrazně růžové. Díky tomu se jim podařilo ho objevit u někoho v sousedství. Bránil se, že ho našel pohozené v lese.<br />
<br />
Když už jsem se sem nastěhoval i já, nechali jsme jednou před domem přepravku se sklem pro tříděný odpad. Vzhledem k tomu, že tu nemají kontejnery jako v Praze, a místo toho jednotlivé druhy odpadu jednou nebo dvakrát do měsíce vyvážejí, je to normální. Ráno jsme ale byli při odchodu docela překvapení, když jsme zjistili, že popeláři sklo sice ještě neodvezli, ale přesto na chodníku naše přepravka (i se svým obsahem) chyběla. Někdo zřejmě procházel kolem a přišla mu zajímavá.<br />
<br />
Když se vrátím ke kolům. Asi před měsícem jsme jim chtěli doplnit vzduch, ale nemohli jsme najít pumpičku. Byla to pěkná, nová, poměrně drahá pumpička s tlakoměrem a vždy stála u vchodu do garáže. Přestože v nás doutnala naděje, že je jen v tom nepořádku někde dobře ukrytá, nakonec jsme se smířili s faktem, že ji někdo ukradl. Připustil jsem, že je to sice nepravděpodobné, ale mohl jsem ji zapomenout venku, když jsem naposledy plnil pneumatiky, a nějaký kolemjdoucí si ji pak odnesl. Vzhledem k umístění garáží by to ovšem musel být někdo ze sousedů. Přímo z garáže ji nikdo vzít nemohl, protože byla vždy zamčená. Přece jenom, kdo by kradl nějakou pumpičku, když tam stojí dvě kola a za nimi televize.<br />
<br />
Tato teorie nicméně padla v sobotu, na kdy jsme pozvali několik přátel k malému grilování. Ráno jsem zašel do garáže pro gril a poněkud nečekaně jsem ho nenašel. Rebecca mi tedy zašla s hledáním pomoct, ale u vchodu jen zůstala stát s očima upřenýma na prázdné místo ve vzdáleném rohu garáže.<br />
<br />
Gril jsme si nakonec půjčili od sousedů, vše dnes nahlásili na policii (chovala se stejně znuděně jako česká a bylo od začátku jasné, že ten papír poputuje rovnou do archivu a už ho nikdy nikdo neuvidí) a přepravku, pumpičku i gril už máme nové. Přesto mi někdo vysvětlete, jak je možné, že existují zloději, kteří vám odemknou dveře do garáže, vezmou pouze takové věci, které se jim samotným hodí a nehodlají je prodávat, protože přesně tak to vypadá, pak za sebou zase zamknou a spokojeně odejdou. Kdyby se radši zašli zeptat. My bychom jim to klidně kdykoli půjčili...</div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-74967393054268328112012-05-24T10:55:00.000-07:002012-08-31T13:08:11.000-07:00Lenovo čili oslava globalizace a outsourcingu<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Nejdřív rozuzlení předchozího příspěvku. Dnes odpoledne se mi počítač vrátil. Bez jakékoli opravy. Byl pryč 21 dní, tedy přesně tři týdny. Poté, co jsem jim poslal dlouhý mail, v němž jsem jim vysvětlil, v čem všem mě zklamali a urazili, a že si svoji nabídku opravy za tisíc eur bez daně můžou strčit někam, jim stejně trvalo 6 dní, než nám ten počítač vrátili. Zčásti protože mají ten servis překvapivě až ve Frankfurtu. Průvodní dopisy ve mně vyvolaly nemalý údiv. A to už jsem byl, co se jejich chování týče, připravený na hodně.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Mám počítač od firmy Lenovo se sídlem v čínském Hongkongu. Je to notebook s českou klávesnicí. Opravit jsem ho nechal v Belgii. Na callcentru seděli Nizozemci s tak výrazným přízvukem, že jim nerozuměla ani rodilá Vlámka. Ve výsledku jsme to tedy řešili anglicky. Když jednou zavolali oni nám, bylo to z čísla s rumunskou předvolbou. Když nám konečně posílali ten počítač zpátky, dostali jsme o tom vědět mailem. V tom mailu nás žádali, ať případnou nespokojenost s čímkoli oznámíme na adresu končící @uk.ibm.com, tedy britskou pobočku americké firmy. Byl tam také odkaz na sledování cesty toho počítače. Posílali ho z německého Frankfurtu nad Mohanem pomocí další americké firmy, UPS. Spolu s notebookem dorazily dva papíry, celostránkový formulář k provedeným službám ve francouzštině a průvodní dopis. Ten je švédsky. Asi proto, abychom neměli pocit, že jim docházejí země a jazyky. V tom dopise také píší, že pokud nebudeme spokojeni natolik, abychom jim dali 10 bodů z 10 možných, máme se jim určitě ozvat. Tentokrát dokonce zavolat. Číslo sice uvádějí, ale bez předvolby země. A my teď nevíme, jestli bychom měli telefonovat do Švédska, Belgie, Německa, Británie, USA, Rumunska nebo dokonce Hongkongu.</div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-66423531476462735572012-05-14T08:47:00.002-07:002014-01-29T00:21:16.083-08:00Dva týdny bez počítače aneb Lenovo a jeho servis<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Vždycky jsem si myslel, jak je Lenovo obecně vstřícné vůči zákazníkům. Tak trochu si to myslet přestávám. Mám 4 roky jejich notebook, před pár měsíci se mi uvolnil levý kloub pod displejem, takže začal být problém počítač otevírat a zavírat. Ostatní bylo v pořádku. Přestal jsem ho tedy pokud možno zavírat. Nedávno jsem ho ovšem zavřel a otevřel při čištění a způsobilo to drobné, ale nepříjemné prasknutí desky nad klávesnicí. Rozhodl jsem se konečně pro opravu. Stejně jsem letěl na týden do Prahy, tak jsem toho chtěl využít.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Zavolal jsem na místní kontaktní linku Lenova a zjistil, že si počítač vyzvednou přímo doma a naúčtují si za to skoro 100 eur (jiná možnost není). Chvíli jsem to rozdýchaval a pak to přijal. Při posledním zavření notebook opět utrpěl nějakou újmu (nebyl jsem u toho, tak nevím jak velkou), každopádně těsně předtím fungoval pořád bez problémů. Počítač si opravdu vyzvedli a poslali mail s odkazem na stránku, kde můžu sledovat, co mi s ním dělají. Řekl jsem si: "Ty jo, super." Naposledy.<br />
<br />
V tom mailu psali, že mi ho za 5 dní vrátí. Po 4 dnech, kdy bylo na té stránce pořád jenom to, že ho přijali, se tam objevilo, že se oprava odkládá a máme kontaktovat call centrum (bez uvedení čísla). Mail nic. Já se mezitím vracel do Belgie, tak jsme s voláním počkali. Den po mém příjezdu překvapivě zavolali oni a řekli mi, že to technici zkontrolovali a nefunguje kamera, klávesnice, touchpad a je třeba je vyměnit. Odpověděl jsem, že to je divné, když to všechno týden předtím fungovalo. Každopádně jsem řekl, že jestli je to fakt rozbité, tak co se dá dělat, hlavně potřebuju ten notebook funkční. Prý to ještě jednou zkontrolují a ozvou se. Od té doby zase čtyři dny ticho po pěšině. Na té stránce od čtvrtka žádná změna. Dneska jsem jim zavolal. Dozvěděl jsem se totéž, co ve čtvrtek, nikdo na to zjevně nekoukl, jen zaznamenali, o čem jsme minule mluvili. A čekali, že jim potvrdím vyčíslené náklady. Ale že by je třeba poslali, to ne.<br />
<br />
Z pěti dnů je zatím 12 a přibývají. Z výměny kloubu to vypadá na výměnu poloviny vnějších zařízení. Jen kroutím hlavou a nechápu. Jestli se ta cena vyšplhá nad cenu nového notebooku, myslím, že obětuju těch 100 eur, co už jsem jim dal jen tak, a koupím si nový. Ještě že mám přátele, kteří mi prozatím půjčili svůj počítač.<br />
<br />
Aktualizováno: O den později. Přislo slíbené vyúčtování. Na 1010 eur (bez
daně). Je myslím každému jasné, co se dá za pětadvacet tisíc pořídit. A
že to bude určitě o dost lepší počítač než tenhle čtyři roky starý.
Takže děkujeme Lenovu (resp. IBM), které se zachovalo jako praktický lékař, který nemá dost práce, a když k němu přijdete s rýmou a žádostí o kapky do nosu, odvezou si vás do nemocnice s podezřením na AIDS, ebolu, břišní tyfus, tuberkulózu a dýmějový mor.<br />
<br />
Účet přikládám:<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPggWIy_8G2fwlzvAY7MFbgYrusU3kA3Zz1PvPMgwUPWX1BfWpnskIJetob_ov13_7YqNZM-bbBtxddJjsyuJPkkP_cUZr2XM3EyLc8uUvZKz7KrU_0hPT4JSSsQOwKAC8Uf_NOPVEY9Y/s1600/Fax.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPggWIy_8G2fwlzvAY7MFbgYrusU3kA3Zz1PvPMgwUPWX1BfWpnskIJetob_ov13_7YqNZM-bbBtxddJjsyuJPkkP_cUZr2XM3EyLc8uUvZKz7KrU_0hPT4JSSsQOwKAC8Uf_NOPVEY9Y/s320/Fax.jpg" height="117" width="320" /></a></div>
<br /></div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-21178141270793761462012-04-05T02:58:00.002-07:002012-08-31T13:09:05.711-07:00Jede, jede mašinka. Nebo nejede?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Je zajímavé, v kolika zemích lidé obecně nadávají na místní železnici. Obvykle si stěžují na to, že je předražená a/nebo zcela nespolehlivá. Slyšel jsem to v Dánsku, Itálii, Polsku, Pobaltí, na Slovensku, u nás... A slyšel jsem to i v Belgii.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Belgičané si na jednu stranu dobírají Nizozemce, kteří nedávno nakoupili nové osobní vlaky, a nevšimli si, že v nich chybí záchody, takže cestující místo na toaletu musí chodit do místnosti průvodčích a ve výsledku jsou naštvaní ti i ti. Na druhou stranu je podle všeho nejoblíbenější zábavou belgických drah neustálá hrozba stávky. Sem tam dokonce přestanou hrozit a opravdu zastaví provoz, přičemž není možné odhadnout, kdy a proč se tak může stát.<br />
<br />
Při vyhlašování stávek se řídí heslem: "Důvod se vždycky najde." A proto stávkují například tehdy, když se zaměstnancům nezvýší platy, když se zvýší platy manažerům, když se zvýší ceny jízdenek, když se nezvýší ceny jízdenek, když jezdí některé vlaky příliš plné, když jezdí některé vlaky příliš prázdné, když nějaký vlak někoho srazí, když se některý pasažér naštve a zbije průvodčího, když nějaký strojvůdce usne a nezastaví ve stanici, když nějaký strojvůdce usne a způsobí nehodu, a vůbec kdykoli nějaký strojvůdce usne...<br />
<br />
České dráhy mají ve své mediální image zjevně ještě stále rezervy. Ovšem to, co je zdobí nejvíc, tedy častá zpoždění spojů, platí i pro belgické NMBS. Na přípoje si tam ovšem nehrají vůbec. Jednou jsem tak získal brzy ráno hodinku navíc na prohlídku nádraží v Antverpách. Což o to, ta budova je překrásná a doufám, že se tam někdy dostanu i za světla, ale občas by člověk radši tu prohlídku vyměnil za jistotu, že stihne letadlo. No, aspoň jsem pak tak dlouho nečekal na tom letišti.<br />
<br />
Tentokrát jsem pro změnu plánoval navštívit Mechelen, protože jsem tam chtěl přestupovat cestou z Eindhovenu přes Turnhout do Gentu. Ve vlaku z Turnhoutu mi zavolala Rebecca, že je prý nějaký problém mezi Mechelenem a Gentem a vlaky tam buď nejezdí nebo mají zpoždění. Řekl jsem, že to tedy vezmu místo Mechelenu až do Bruselu a přestoupím tam. O chvíli později volala znovu, že na trati mezi Bruselem a Gentem je taky nějaký problém.<br />
<br />
Vystoupil jsem tedy nakonec v Mechcelenu a šel zjistit, o co jde. Na obrazovce s odjezdy jsem žádný vlak do Gentu nenašel. V jízdním řádu jsem si našel, že má jet v 15:23, ale ten jsem mezi nejbližšími odjezdy nenašel. Rebecca řekla, že si mám zajít do nějaké kavárny a počkat tam, než pro mne tak za hodinu přijede.<br />
<br />
Cestou jsem se pro jistotu zastavil na informacích a zeptal se, co je za problém mezi Mechelenem a Gentem. Dostalo se mi naprosto nevinné odpovědi, že mezi Mechelenem a Gentem žádný problém není. Jo a ten spoj v 15:23 normálně jede, jen se z technických důvodů neobjevil na tabuli odjezdů. Bude na nástupišti pět. Zavolal jsem Rebeccu a řekl jí, ať se vrátí domů. A během toho krátkého hovoru se ten vlak najednou na té tabuli objevil. Stalo se vám někdy něco takového u Českých drah?<br />
<br />
P.S.: Když jsem přijel do Gentu, dozvěděl jsem se, že je pro změnu nějaký problém mezi Antverpami a Gentem, kudy vede alternativní cesta z Turnhoutu, a vlaky tam nejezdí.</div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-9590154426880904012012-03-09T12:46:00.001-08:002012-08-31T13:09:54.331-07:00Kde domov můj?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Když už jsem udělal v předchozím příspěvku zásadní chybu, které si, zdá se, nikdo nevšiml, myslím, že je na čase se za ni omluvit příspěvkem zvláštním. Ve výčtu národností spolužáků jsem měl několik drobných nepřesností, které jsou logické, protože jsem tehdy ještě neměl takový přehled - Turků tam máme jen pět, Maročanky naopak dvě a teoreticky tam je ještě černoch z Guineje (viděl jsem ho jen dvakrát). Horší chybou je, že jsem hloupě zařadil Afghánku mezi Araby. Stydím se za to. Na oplátku věnuju tento text právě jí.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Afghánistán je zajímavá země s bohatou historií, jejíž vývoj přestřihla studená válka. Agresivní politika Spojených států v regionu vedla k invazi sovětské armády roku 1979 a od té doby se v zemi válčit nepřestalo dodnes.<br />
<br />
Následující text nemusí být zcela přesný. Vychází z různých zmínek v rámci výuky (a naše nizozemština ještě není nijak dokonalá) a z rozhovorů, které jsme spolu vedli cestou domů. Bydlíme nedaleko od sebe.<br />
<br />
Mé spolužačce je 20 let a narodila se tedy tři roky poté, co Sovětský svaz svá vojska konečně stáhl. Téměř celý život tedy prožila v zemi, v níž se bojuje. Je to inteligentní mladá slečna, která přestože nechodila do školy a učila se doma většinou sama, umí poměrně dobře anglicky a i v té nizozemštině je dál než já (ale to kdekdo). Kromě toho píše básně a snad i písničky. Nějaké mi ukazovala, ale já to arabské písmo moc nepřečtu, nemluvě o tom, že neumím dárí (afghánskou perštinu). A v překladu do angličtiny to tolik nevyzní.<br />
<br />
Její otec patřil mezi relativně bohatší obyvatele, takže se už několik let před jejím odchodem ze země lidé ptali, proč ještě není vdaná. Peníze na to otec přece má. Tak to bylo, dokud ho nezastřelili.<br />
<br />
Tehdy se vše změnilo. Pro rodinu to samozřejmě byla obrovská ztráta, se kterou se jen tak nevyrovná. K tomu se navíc přidalo složení pozůstalých. Spolužačka má jednu starší sestru, dvě mladší a jednoho bratra. Tomu je ovšem teprve 14 let. Je zjevné, že pro rodinu s pěti ženami a bez mužského, který by je chránil, byla v tak tradičně muslimské zemi situace neudržitelná. Vydali se proto hledat nový domov.<br />
<br />
Nejdříve do Turecka. Tam však nebyla žádná možnost uplatnění. Ceny tam jsou vysoké a podpora imigrantů nízká. V Řecku to v současné době není o nic lepší. Nezaměstnanost je druhá nejvyšší v Evropské unii a polovina mladších 25 let je bez práce.<br />
<br />
Tak se v létě, před sedmi měsíci, dostali do Belgie. Po dobu prvních dvou let mají různé výhody, jako například celoroční průkaz na městskou hromadnou dopravu za 30 eur, tedy za cenu mého měsíčního (kdybych ho měl). Pokud si najdou práci a vydrží tři roky, získají belgické občanství. Budu jim držet palce.<br />
<br /></div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-29563761374006434192012-02-19T16:03:00.001-08:002012-08-31T13:10:22.463-07:00Vlámština pro velmi mírně pokročilé<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Dnes to měly být tři týdny od začátku mého kurzu nizozemštiny. První hodina právě v to pondělí, kdy jsem dorazil do Belgie. Celkem 12 dní, neboli 36 hodin. Byl jsem ale jen na čtyřech lekcích, tedy 12 hodinách. Zdálo by se možná, že nejsem úplně nejslušnější student. Není to ale moje chyba. Pokud jste četli předchozí příspěvek, už víte, že na své první hodině jsem byl teprve minulý týden ve čtvrtek. Dříve to nešlo.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Do Gentu jsem dorazil v pondělí 30. ledna pozdě v noci. Hned druhý den ráno jsme volali do Huis van het nederlands (Domu nizozemštiny), který ve městě organizuje a koordinuje výuku jazyka. Řekli, že kurzy ten týden začínají a že mám dorazit, aby mě vyzkoušeli a podle toho zařadili. Ale až následující pondělí. Takže první týden v háji.<br />
<br />
Podle informací z webu jsem očekával, že má zkouška za cíl oddělit ty, kdo jsou schopni se rychle učit, od těch pomalejších. Pokud máte zkušenost s testy studijních předpokladů, možná vás překvapí, že jsou tím myšleni především lidé, kteří neznají latinku, případně takoví, kteří vůbec neumí číst a psát. Zkoušky jsem se tedy moc nebál.<br />
<br />
Spletl jsem se. Když jsem se dostal na řadu, posadili mě ke stolu a dali mi pár papírů, které mám vyplnit, aby zjistili úroveň mé nizozemštiny. Po lehčím rozjezdu čekal dopis. Chvíli jsem na něj tupě zíral. Zadání vyžadovalo, abych napsal svému učiteli, že na příští hodinu nepřijdu, omluvil se, vysvětlil proč a zmínil, že přijdu příště. Něco málo nizozemštiny jsem dělal už v Praze, ale věci jako "Vážený...", "Omlouvám se, že" a "S pozdravem" mezi to určitě nepatřily. Stejně jsem koukal i na následující fotku, na níž nějaký Mauro vhazoval dopis do schránky. Neznal jsem slova "dopis", "poslat", "vhodit", ani "schránka".<br />
<br />
Po odevzdání si mě zavolal zkoušející, prošel si mé výplody a začal se vyptávat. Polovinu otázek jsem mu zodpověděl napůl anglicky a na druhou polovinu jsem se anglicky zeptal, co tím myslí. Jediné, co jsem snad zvládl, byla čísla.<br />
<br />
Z nějakého důvodu ho to všechno přesvědčilo, že jsem dost dobrý na to, abych šel rovnou do druhé úrovně. Intenzivní kurz byl ale už plný a pomalý jsem nechtěl. Měl jsem tedy zavolat druhý den, jestli se něco neuvolní. Prý tam nemusím chodit, telefon úplně stačí. V úterý nám ovšem do telefonu vynadali, že máme zavolat až ve čtvrtek. A ve čtvrtek sice řekli, že se nějaké místo objevilo, ale mám tam neprodleně dorazit, aby mi ho nikdo nezabral. Jo, telefon stačí, to určitě.<br />
<br />
Měli do dvanácti a bylo to na druhé straně města. Ve čtvrt jsem tam byl, v půl se dostal na řadu a ve tři čtvrtě na dvanáct odcházel s tím, že mi v jednu začíná hodina, musím si jet nejřív domů pro věci a aspoň něco malého k jídlu.<br />
<br />
Cestou jsem, stějně jako celou dobu od té pondělní zkoušky, přemítal, jestli jsem se nezbláznil. Nastoupit do intenzivního kurzu, který už má za sebou týden a půl, je samo o sobě dost nejpříjemné. Ještě horší je ale představa, že když jedna úroveň trvá tři měsíce, každý týden se učí čtyři dny a každý den tři hodiny, tak se asi v té první úrovni naučili ostatní trochu víc než já v Praze, kde to sice trvalo čtyři měsíce, ale měl jsem jen dvě hodiny týdně. I kdybych neodjel do Belgie před předposlední lekcí, byl by to poměr 156 proti 34 hodinám, tedy téměř pětkrát tolik. A to už je sakra velký rozdíl.<br />
<br />
Na druhou stranu je zajímavý jiný rozdíl, a sice finanční. Zatímco v Praze mě kurz stál 4790 korun, v Gentu 60 eur (tj. zhruba 1500 korun). A to máme pětkrát víc hodin.<br />
<br />
Nicméně, jako jsem se předtím cítil zbytečně v klidu, tentokrát jsem se pro změnu zbytečně obával. Náročnost je zjevně výrazně menší, než jsem čekal. Nejspíš to bude mít něco do činění s národnostním složením studentů. Z Evropy jsme tam tři, mimo mne jedna Portugalka a jedna Lotyška. Jinak snad šest Turků, Brazilec, Japonka, Filipínka, Pákistánec a skupinka Arabů, po jednom z Maroka, Libanonu, Sýrie, Iráku a Afghánistánu. Převažují ženy. Nejsympatičtější je asi Afghánka, která je vysoká jako moje mamka. Jsem tam tedy jediný, kdo pochází ze země, která má nějakou germánskou historii, a jeden z mála ze zemí křesťanských.. Ten rozdíl se při výuce jazyka projeví až neuvěřitelně. Pochopil jsem to u testu z první kapitoly učebnice. Přišel mi jednoduchý. Možná jako jedinému. A to tam téměř všichni umí anglicky.<br />
<br />
A jak je to tedy s tou mojí prezencí? Ve skutečnosti ten můj kurz nezačal v pondělí, ale počkal až na první únorovou hodinu ve čtvrtek. První dvě hodiny tedy vůbec nebyly. Přes další dvě jsem čekal na zkoušku a další dvě na volné místo. Pak jsem čtyřikrát přišel a následující dvě hodiny odpadly pro nemoc učitelky. Ta se mimochodem jmenuje Gudrun. No a tenhle týden jsou prázdniny.</div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-6893084120217681962012-02-09T15:38:00.001-08:002012-08-31T13:10:41.354-07:00Co jsem přeskočil<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
Důvod, proč jsem se na rok a půl odmlčel, je možná zvláštní, ale asi logický. Z Parmy jsem totiž dojel do Pisy a tam prozatím nastal nejdůležitější okamžik mého života. Tedy samozřejmě ten nejdůležitější hned po narození. Od té doby se všechno pomalu, ale jistě posouvalo až k dnešnímu dni. A co zajímavého se stalo dnes? Nic moc. Jen jsem zašel na svou první hodinu nizozemštiny tady v Gentu, kde od minulého týdne bydlím.<br />
<br />
<a name='more'></a><br />
Ale radši to vezmu postupně. Na své cestě po Itálii jsem měl celou dobu neodbytný pocit, že svůj jen lehce načrtnutý plán vůbec nestíhám. Že to není pravda, jsem si uvědomil, když jsem přijel do Pisy. Podle toho plánu to byla má konečná zastávka, protože mi odtamtud letělo letadlo zpátky do Prahy. Místo posledních dvou dnů, jak jsem plánoval, jsem tam ovšem ke svému mírnému zděšení měl těch dní pět. Neptejte se mě, jak se to stalo. Ani teď, po roce a půl, to netuším. Množství mých známých by jednoduše odpovědělo: "Keplík." Já jen krčím rameny a říkám: Myslel jsem si, že na matematiku jsem byl vždycky poměrně dobrý.<br />
<br />
Hostel měl každopádně nějaké volné místo i na ten den. Pobyt jsem si tedy trochu prodloužil a mohl si v příštích dnech udělat výlety do Livorna, Luccy a na Cinque Terre. Mimochodem, Livorno za to moc nestojí, narozdíl od ostatních dvou míst a Pisy samotné. Večer jsem se tam pak zapovídal se dvěma dalšími hosty a následně jsme spolu vyrazili poslechnout si jazzový koncert k řece. Byl sice zdarma, ale koupili jsme si k němu víno a trochu smaženého jídla u stánku. Jídlo za tolik nestálo, ale hlad zapláclo. Víno jsem navíc zčásti vylil, ale obě děvčata to přešla s úsměvem. Byl to příjemný večer.<br />
<br />
Jedna z nich byla anglická učitelka matematiky, která obcestovala svět dokola a zažila zajímavé příhody. Její přízvuk ovšem z nějakého důvodu navozoval pocit, že je poněkud hloupější, což, myslím, nebyla pravda. Každopádně to dost rušilo. Druhá byla z Belgie, což bylo zajímavé, protože v Belgii jsem ještě nikdy nebyl (kromě cesty autobusem do Calais, při které jsem si hluboko v noci náhodou všiml, že jsme právě přejeli hranici mezi Belgií a Francií) a měl jsem v plánu to na podzim napravit. Stejně jako já jsem do Pisy dorazil dřív, než jsem chtěl, ona tam zase zůstala o den déle, než původně plánovala. Náhoda.<br />
<br />
No a teď jsem tady. Ona usíná vedle v posteli a já píšu na blog. O první lekci nizozemštiny ve Vlámsku holt až příště.</div>
Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-51066337339673900472010-08-12T06:17:00.001-07:002012-04-22T04:10:37.411-07:00Chillout v Parmě<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">Do Parmy jsem si přijel víceméně především odpočinout a najíst se. Ale upřímně řečeno se mi to oboje povedlo o trochu víc, než jsem doufal.<br />
<br />
Město je sice skoro dvakrát větší než stotisícová Piacenza a je to hodně cítit, ale ve srovnání s Milánem je to pořád jako porovnávání Českých Budějovic, Plzně a Prahy. Tedy samozřejmě až na to, že Praha je přece jen o dost hezčí než Milán. Zato Parma se té Plzni blíží, a Piacenza Budějovicím taky. Akorát světoznámé pivo tam vyměnili za jídlo.<br />
<br />
Na Prazdroj a Budvar si sice člověk musí nechat zajít chuť, ale pršut a parmazán mu to snadno vynahradí. A přesně tyhle dvě parmské speciality jsem si hned první den nechal dát na pizzu k večeři. Objednal jsem si takovou, která se pyšnila hrdým jménem Fantasia a zvědavě čekal, co mi přinesou.<br />
<br />
Když jsem dorazil do Parmy, ubytoval jsem se v hostelu na okraji města. Takový tichý dům, až příliš dobře vypadající, sterilní. Personál sice milý a ochotný, ale nic víc. Byl jsem poměrně zklamaný, zvlášť když jsem zjistil, že tam nemají ledničku a za hodinu přístupu na Internet musím zaplatit 3 eura. Přijel jsem až večer, tak jsem se jen po celodenním chození osprchoval a vydal se hledat něco k jídlu. Bylo už deset hodin, šel jsem směrem k centru a pořád neviděl vůbec nic. Už jsem to chtěl vzdát, když jsem zahlédl to úžasné slovo pizzeria.<br />
<br />
Vtoupil jsem dovnitř, abych se schoval před přetrvávajícím parnem venku. Nejdříve jsem si objednal a pak se teprve začal rozhlížet. Po zdech visely různé diplomy, ale bližší zkoumání ukázalo, že žádný z nich nebyl vítězný. Všechny ovšem říkaly, že se místní kuchař pravidelně účastní mezinárodních mistrovství a dostává se v nich do finále. A to přece v zemi pizzy musí něco znamenat. Začal jsem se těšit.<br />
<br />
Kromě již zmíněných místních specialit ležela na vrchu ještě vrstva čerstvé rukoly. A nutno říct, že pizza si své jméno zasloužila. Byla opravdu fantastická. V půlce už jsem si sice říkal, že se do mě nic víc nevejde, ale ta chuť byla natolik božská, že jsem nemohl přestat.<br />
<br />
Poté jsem se jen odbatolil zpátky do hostelu a doslova naplnil titulek tohohle příspěvku. Bylo to totiž jediné místo z celé výpravy, kde měli klimatizaci.</div>Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-71243710257367722102010-08-01T06:03:00.001-07:002012-04-22T04:15:35.967-07:00Na skok v Piacenze<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">Po nedostatku spánku v Miláně jsem se rozhodl vyrazit do dvou menších měst na jihovýchod. První byla na řadě Piacenza. Dorazil jsem tam někdy ve dvě tři odpoledne a velmi rychle zjistil, že siesta není výsadou jen Španělska. Město bylo zcela mrtvé, nikde ani noha, obchody i kostely zavřené. Procházel jsem se tedy pomalu prázdnými ulicemi, před odpoledním sluncem se skrýval v každém byť jen náznaku stínu a nakonec dorazil na Jezdecké náměstí.<br />
<br />
To už se začali sporadicky objevovat i nějací lidé. Počkal jsem si do otevíračky informačního centra, vyzvedl si tam mapu a nechal si poradit místo, kde bych si mohl dát dobrý oběd za rozumnou cenu. Bylo to docela z ruky, ale město je to malé, takže stačila asi desetiminutová procházka. Doporučená trattoria byla ovšem zavřená a široko daleko kolem ní nebyla žádná jiná. Nakonec jsem se tedy vrátil na náměstí a koupil si v samoobsluze sendvič a banán. Po tomto vydatném obědě jsem si obešel nejzajímavější památky a vyrazil na cestu do Parmy.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgK3oBsM76wmw-C84SIPGI8kOKQ7AgmnukYFGPC-q2-hdyMC9Qomq0k5mo51eBVQWlAJMqlUdhEex30Cn7spneK0WPEtUGSWs5EQ8uHAeg2Uua2AD3UrFt_d_FgXFwjBny0XP0L2iQK_SQ/s1600/SDC12413.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgK3oBsM76wmw-C84SIPGI8kOKQ7AgmnukYFGPC-q2-hdyMC9Qomq0k5mo51eBVQWlAJMqlUdhEex30Cn7spneK0WPEtUGSWs5EQ8uHAeg2Uua2AD3UrFt_d_FgXFwjBny0XP0L2iQK_SQ/s320/SDC12413.jpg" /></a></div>Během jídla jsem koukal, jak přijely dvě policistky na kole. Chtěl jsem je vyfotit, ale zaclonila mi je nějaká auta. Nicméně jsem je potkal ještě jednou o kus dál. Zhruba 100 metrů dlouhá ulice mezi oběma hlavními náměstími funguje v Piacenze jako pěší zóna a strážnice chtěly, aby to tak i zůstalo. Prošel jsem kolem nich, když si povídaly s nějakou holkou s kolem. Předpokládal jsem, že jí dávaly pokutu, ale nebyl jsem si jistý. Dával jsem proto pozor, jestli se tím směrem nevydá někdo další. Cyklistů totiž po té pěší zóně jezdila spousta. Všichni ale v půlce odbočili a nedojeli až k děvčatům. Nakonec proti mě jela jedna hezká Asiatka. Přemýšlel jsem, jestli ji nemám varovat, ale italsky neumím a navíc jsem si nebyl jistý. A taky mohla odbočovat pryč. Nakonec jsem tedy mlčel a jen pozoroval, jak policistky opustili první hříšnici jen proto, aby o několik vteřin později opravdu zastavili šikmookou slečnu. Zastyděl jsem se.</div>Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-36041641070453236902010-07-21T05:04:00.002-07:002012-04-22T04:19:00.917-07:00Parba v Milanu<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">O Milanu mi vzdycky vsichni rikali, ze za to nestoji. Ze je tam jen uchazejici katedrala a jinak at si tam jezdi holky na nakupy hadru. Nedal jsem se odradit a pak jen ziral. Nakonec jsem vlastne trochu litoval, ze jsem zustal jen dve noci. Zvlast kdyz jsem si konecne o dva dny pozdeji spocital, kolik mam vlastne casu.<br />
<br />
Milano samozrejme kazdy zna predevsim jako centrum svetove mody a designu. Mimo to je to taky druhe nejvetsi mesto v Italii, i kdyz populace cele oblasti Rim vyrazne prevysuje. Kazdopadne pokud odhlednu od toho, co se da koupit v obchodech, a zamerim se na pamatky, opravdu tam toho v porovnani s jinymi italskymi mesty zdaleka tolik neni. Hlavni je jiz zminena katedrala. Ta je naprosto uchvatna. Obzvlast tisice ruznych postavicek zvenku musely Honzovi zpusobit mnohahodinovy orgasmus, rekl bych.<br />
<br />
Druha hlavni atrakce je pevnost. Ta je taky krasna, ale v techhle vedrech me nejvic nadchl park za ni a snad jeste vic fontana pred ni. Ve dne nebylo nic lepsiho, nez si sednout na okraj a strcit nohy do chladne vody. Dokonce jsme se tam pro ten zazitek znovu vratili, misto abychom si koupili zmrzlinu.<br />
<br />
Ty dve noci jsem stravil v zanovnim hostelu Zebra a je treba rict, ze se tam sesla vyborna parta. Byli tam Svedi, Norove, Belgicanky, Australani, Novozelandan, Americani, Anglican, Brazilec... a samozrejme italsky personal. Velmi rychle a snadno jsme se spratelili.<br />
<br />
Kdyz jsme tak sedeli pozde vecer ve spolecenskych prostorach hostelu a povidali si, vytahl Brazilec Tiago u vedlejsiho stolu ukulele a zacalo se zpivat. Jeste v prubehu prvni pisnicky ale pribehl chlapek od recepce, ze mame jit jinam. Myslel jsem, ze jen nechce abychom rusili pripadne spici hosty, ale bylo malicko jinak. Zavedl nas o dve patra niz skrz dvere s napisem "Restricted Area" a tam jsme jen vydechli prekvapenim. Ten hostel ma vlastni klub v podzemi, s barem, podiem, bubny a stolem s dvema pocitaci pro karaoke. Sam si sedl za bubny, vzal palicky a zacal hrat. Tiago vzal misto ukulele kytaru, majitel hostelu si stoupl na podium a spolu s recepcni zacali zpivat, cokoli kohokoli napadlo. Kdo chtel pridal se, at uz na podiu nebo u stolku kolem. Nutno rict, ze oba italsti zpevaci maji vyborny hlas.<br />
<br />
Druhy den jsem vyrazil do mesta s Tiagem a dvema Belgicankami, ktere nejakou nepochopitelnou shodou okolnosti minuly zminenou party. Holky se oddelily za nakupy, my vyrazili po pamatkach. Krome jiz zminenych je tam treba veleznama opera La Scalla a jinak spousta zajimavych bezejmennych domu na kazdem kroku.<br />
<br />
A vecer uz jsme vedeli, jake jsou moznosti, a pripravili vsechny dopredu, aby to tentokrat neprosvihli. Udelali jsme to tak uspesne, ze nas bylo dvakrat tolik a ze jsme si tentokrat prakticky uzurpovali vsechno pro sebe. Italska recepcni stejne chybela a zhruba 50lety majitel pote, co prvni noc na svuj hlas sbalil jednu cerstve zasnoubenou Svedku, tentokrat videl, ze nema nadeji na uspech, a tak to prilis dlouho netahl. Svedku znovu nechtel a k obema mladym Belgicankam jsme ho s Tiagem nepustili.<br />
<br />
Brazilec se do toho tentokrat oprel opravdu dukladne. Jako dukaz budiz skutecnost, ze mu behem te noci praskly struny na elektricke kytare, spanelce a nakonec i u jeho ukulele. Pisnicek znal neuveritelne mnozstvi, a kdyz si chtel odpocinout od strun, dal kytaru Americanovi z Raleigh v Severni Karoline (tj. tesne vedle, nez jsem studoval, ale kdyz zjistil, ze jsem z konkurencni univerzity, ztratil zajem o rozhovor) a sedl si za bici. Pripadne se oba prohodili. Norka Johanne tentokrat pri absenci italske konkurence nechala plne vyniknout svuj hlas a sem tam jsme se pridali i dalsi.<br />
<br />
Noc skoncila snad v pet sest rano, ani nevim, prave kdyz praskla struna u posledniho nastroje. Dopili jsme, co jsme meli nacate, rozloucili se a skoro vsichni se odebrali k nasi posledni noci v Milanu. Jen jeden Anglican zustaval jeste jednu noc a rano z toho byl jeste nestastnejsi nez my ostatni, ze se vydavame na cesty. Tiago do Benatek, Johanne s bratrem do Janova, ja do Parmy, Belgicanky domu do Gentu... Kazdy jinam. Uvidime, jestli se jeste nekdy nekde nase cesty sejdou.</div>Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-60488791092288917282010-07-18T04:27:00.000-07:002010-07-18T23:30:15.593-07:00Navrat do ItalieV Italii jsem dlouho nebyl, naposledy loni na jare. Necekal jsem tedy, ze se tam vratim tak brzy. Ale kdyz na me dostatecne dlouho pomrkavala levna letenka z Prahy, neudrzel jsem se a musel ji koupit. Navazal jsem presne tam, kde jsem minule skoncil, v Bergamu. Obavam se kazdopadne, ze nikdy nedokoncim, co jsem nacal tehdy na svem blogu. Omlouvam se tedy za to a zacnu znovu.<br />
<br />
Pro zacatek jen kratka historka z cesty Praha-Bergamo. Letel jsem s madarskou spolecnosti Wizz Air. Byla to ma treti zkusenost s nimi a zatim pokazde me necim prekvapili. Poprve prave loni z Bergama do Prahy, byl to prvni zpodeny let, ktery jsem zazil. Tedy vlastne uz jsem predtim letel o hodinu pozdeji z Aalborgu do Kodane, ale tehdy to bylo zpusobene mlhou. V Bergamu byly, co se tykalo pocasi, idealni podminky.<br />
<br />
Podruhe me prekvapili letos v Barcelone, kdyz mi pri odbavovani u prepazky zvazili prirucni zavazadlo. Pak na nej nalepili prouzek jakehosi zeleneho papiru a bylo to. Limit maji 10 kg, mel jsem 10,6 kg. To nastesti stacilo. Kazdopadne jsem nezjistil, jak chteji zabranit, aby kdokoli do takoveho zvazeneho zavazadla pozdeji nepridal dalsich 10 kg.<br />
<br />
Tentokrat me prekvapili asi nejvic. Odlet byl planovany na 6 rano, takze jsem musel vyrazit pred ctvrtou a spolehnout se na nocni spoje. Vsechno bylo v poradku, palubenku jsem mel vytistenou, takze jsem mohl rovnou zamirit skrz bezpecnostni kontrolu a k odletove brane. Kontrola byla sice trochu prekvapena mou palubenkou, ale pustila me dal, tak jsem to neresil. Kdyz jsem se ale podival na obraovku s odlety, hned prvni radek rikal: Wizz 6:00 Bergamo - zruseno. Musim rict, ze by se ve me nikdo krve nedorezal, kdyz jsem si to precetl.<br />
<br />
Udelal jsem si kolecko pres vychod z bezcelni zony, zasel k okenku, kde prodavali letenky Wizz Airu a tam si nechal vysvetlit, ze nic zrusene neni a ze ten let ve skutecnosti nakonec leti v 6:05. Sekuritaci tentokrat sice prekvapive prudili vic nez predtim, ale stejne jim bylo jedno, ze tekutiny nemam ve zvlastnim pytliku, pripadne ze s sebou vezu deodorant ve spreji.<br />
<br />
K brane jsem prisel presne ve chvili, kdy ji otevreli, akorat nez se zacala tvorit fronta. Ovsem kdyz jsem se dostal na radu, zjistil jsem, proc se ten prvni sekuritak dival tak divne na muj palubni listek. Chybela mi druha strana. Nicmene kdyz jsem se zeptal, co mam jako delat, jestli se vratit si to nekde vytisknout, kdyz uz je otevrena brana, takze bych nestihl let, odpovedel chlapek, ze tedy dobre, ze me pusti, ale pro zpatecni let at si to uz vytisknu spravne. Zpatky letim s Ryanairem, tam maji jen jednu stranu.Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-61150934514530585392009-11-27T05:43:00.000-08:002009-12-26T22:57:55.540-08:00Den díkůvzdáníDen díkůvzdání je úžasný svátek. Američané si při něm připomínají, jak k nim byli na začátku Indiáni hodní, protože ještě neměli důvod se zlobit. Když do Nového světa dorazili Otcové poutníci z Anglie, původem Cromwellovi Puritáni, utíkající před znovunastolenou monarchií, málem tu umřeli hlady. Vtom ale přišli místní a přinesli jim jídlo. Pravděpodobně to byly nějaké fazole, kukuřice a podobně, ale Američané jsou velký národ a trochu si to přizpůsobili. Na Díkůvzdání se často sjíždí celé rodiny, dokonce víc než na Vánoce, mají na to ostatně krásné čtyřdenní volno, u nás dokonce pětidenní (včetně víkendu). Společně pak spolu od brzkého odpoledne připravují večeři v podobě pečené krůty plněné nádivkou. V listopadu tak tady dochází k podobné genocidě krůt, jako je to u nás s kapry na Vánoce, jen je to tu ve větším měřítku.<br /><br />Sváteční den jsem zahájil válením se v posteli až do poledne, takže jsem pak tak tak stíhal plán. Naštěstí jsem měl sbaleno už od středy, jen jsem přidal pár věcí, na které jsem původně zapomněl, například průvodce, peníze a čepici, protože se má ochladit a vydával jsem se na daleký sever.<br /><br />Cesta na letiště byla proti předpokladům téměř prázdná, lidí i aut pomálu, zřejmě většina odcestovala dřív. Dorazil jsem tedy hodinu a půl před odletem. Palubní lístek jsem si vytiskl již doma, mohl jsem tedy pokračovat přímo k bezpečnostní kontrole. Vyndal jsem z batohu notebook, z kapsy mobilní telefon a sundal si bundu a boty a o pár vteřin později už jsem to zase všechno vracel zpátky. Všechno běželo jako po másle, v letadle jsem si sedl k oknu a koukal na modré nebe sem tam s nadýchaným obláčkem. Cesta byla rychlá, dostali jsme po nějaké době pití a pak i něco k zobání. Vzal jsem si vodu, pražené kešu oříšky a plaitanové chipsy, tj. chuťově něco jako sušené banány. Prý to ostatně produkují stejné země. Myslím, že mám rozhodnuto o tom, co si dám na zpáteční cestě.<br /><br />Na letiště Johna F. Kennedyho v New Yorku jsme dorazili s půlhodinovým předstihem, což je na dvouhodinové trase docela příjemné. Sice bylo docela zamračeno, ale právě zapadalo slunce, tak to při přistávání dělalo úžasné efekty.<br /><br />Neměl jsem velké zavazadlo, tak jsem se jen prošel po Skywalku až k zastávce AirTrainu, svezl se vlakem k metru, odtamtud k dalšímu metru a tím až ke svému brooklynskému hostelu. Bohužel se mi nepodařilo koupit si týdenní lístek, protože nemám moc hotovosti, abych se jí zbavil ve stánku, a v automatu nabízeli maximálně osmidolarový lístek na čtyři jízdy. Koupil jsem si tedy obyčejný za $2,25, což bylo překvapivě o 25 centů levnější než inzerovaný kombinace lístku pro AirTran a metro. To jsem trochu nepochopil, ale nejspíš jen protože nerozumím, jak funguje Metrocard.<br /><br />V hostelu mě přivítal nijak zvlášť nadšený recepční, který mi rozhodně nehodlal dát jakékoli informace navrch. Tu nejdůležitější jsem se ale dozvěděl náhodou, když tam přišly dvě holky, aby se zeptaly, kde probíhá ta Thanksgiving večeře. Okamžitě jsem samozřejmě zbystřil, už jsem začínal mít docela hlad. Aby mě kupříkladu informoval, že si mu mám říct o deku, to ho nějak nenapadlo. A když jsem to později udělal, sice mi ji přinesl, ale když jsem se chtěl zeptat ještě na přístup na net, odsekl nejdřív: "Co zase?", než zjistil, že nemusí nikam dál chodit, jen mi vytiskne papírek s loginem a heslem.<br /><br />Večeře byla samozřejmě zdarma, je přece Díkůvzdání! Původně jsem při plánování cesty přemýšlel o tom, že se přidám na společnou večeři s lidmi z CouchSurfingu, ale dorazil bych tam příliš pozdě. Tohle mě jako neočekávaná alternativa potěšilo. Krůt tu bylo několik, dlabali jsme je s brusinkovým džemem a ještě něčím a všechno to bylo moc chutné. Navíc jsme se zapovídali s Dánem, který vypadal jako PaulMan, kdo ho znáte, Francouzkou a nějakými Angličany. Později jsem s nimi vyrazil do baru. Jediného v okolí.<br /><br />Barman měl tedy trochu zpoždění a otevřel až asi čtvrt hodiny po sedmé. Když uviděl nedočkavě postávající skupinku lidí venku, zasmál se a prohodil: "Chce si to se mnou někdo rozdat?" Docela sympaťák. Venku stála motorka, nedivil bych se, kdyby byla jeho. Když jsem se ho později ptal na jméno, říkal, že je Buddy, tedy nejčastější jméno v porevolučních filmech u nás. Teď se to obvykle překládá jako kámo. Vypadal jako drsňák, potetovaný, řada náušnic a vousy, triko punkrockové kapely Electric Frankenstein. Lahváče otevíral předloktím. Zajímavý trik. Kdybych pil lahváče, asi bych se ho taky rád naučil. Dal jsem si točený brooklynský ležák. Pět dolarů, normální cena. Když jsem dopil první sklenici, Buddy postavil před všechny na baru panáka, přede mne shodou okolností dva, a všem nám nalil nějakou docela dobrou whisku, sobě samozřejmě taky. Veselé Díkůvzdání!<br /><br />Výzdoba baru taky stála za pozornost. Všude obrazy, povětšinou různí kostlivci, polorozpadlé mrtvoly a podobně. Atmosféra správně temná.<br /><br />Rozpovídal jsem se s vedle mě sedícím Angličanem. Byl dost snědý, překvapilo mě, když řekl, že je z Londýna. Ale zase ne tolik. Je to hodně multikulturní město. Říkal, že dělají s nějakou neziskovkou marketingový projekt na Facebooku, což mě z profesionálního hlediska zaujalo Když si na mě začal brát kontakt, trochu jsem se ale držel zpátky a nedal mu telefon. Když mi dával kontakt na sebe, na vizitce stálo, že ta jeho společnost se jmenuje Hugs for Everybody nebo tak nějak. Někam jsem ji založil. Tak jsme si popovídali o Free Hugs, objali se, a teď jen doufám, že to všechno bylo nevinné.<br /><br />Po nějaké době se objevili nějací dva chlápci, velký a malý, s kytarami z Guitar Hero, a obešli nás, jestli jsme ty kytary neztratili. Asi je našli někde venku. Chvíli tam s nimi blbli a potom malý jednu z nich teatrálně jednu roztřískl o stolek. Londýňan ho přitom fotografoval. Barman na to reagoval zvoláním: "Happy Thanksgiving!"<br /><br />Pak jsme se přesunuli od baru ke stolku. Kuřáci průběžně odbíhali na dvůr, protože v barech se tu taky nesmí kouřit. Nakonec jsme tam byli asi tři Angličani, tuším Londýn, Birmingham a Sunderland, o kterém shodou okolností zrovna čtu knížku, Australan z Melbourne a Němka z Mannheimu. Zajímavá partička. Táhli jsme to ani ne do půlnoci, 15 dolarů za tři piva je přece jenom dost. Ale třídolarového amerického Budweisera do mě nikdo nedostane.<br /><br />Zpátky na recepci jsem znovu potkal Dána s Francouzkou, kteří se právě vrátili. Už tam byl nový recepční, mnohem sympatičtější. Než jsem šel spát, ještě jsem si od něj poslechl, jak v téhle původně půmyslové části Brooklynu před deseti lety byly drogy a kriminalita, ale teď jsou tam umělci. Drogy začínají o šest bloků dál.<br /><br />PS: Chtěl jsem sem přidat i nějaké fotky, ale moc to nesviští, tak to udělám jindy. Stejně tak někdy jindy opravím faktické chyby v prvním odstavci. Házel jsem to z patra a ta paměť není nic moc.Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-86532218968248477792009-11-13T09:38:00.000-08:002009-11-13T10:14:38.455-08:00State fair čili místní MatějskáSice mám teď dělat na věcech do školy, které spěchají, ale dlouho jsem sem nic nenapsal, tak jen rychle o návštěvě místní pouťové zábavy. Konala se před necelým měsícem v Raleigh a trvala asi týden. Z naší školy tam v neděli 18. října vyrazilo docela dost lidí, i když se povětšinou nedomluvili předem.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDTkQQy9THGh5i83O3bc3taXJPf0VI547bDtXIziqb1oDoEMAvOp-2KEP5fGPsk5Pj9TqKpiZMRnXjBmIhVAbSJl1DM1fTgN9ZaKOrPTb_XZSPrLPOUvq8LsWt0eUrUOYQOVab5YXW3DQ/s1600-h/fairpetr.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiDTkQQy9THGh5i83O3bc3taXJPf0VI547bDtXIziqb1oDoEMAvOp-2KEP5fGPsk5Pj9TqKpiZMRnXjBmIhVAbSJl1DM1fTgN9ZaKOrPTb_XZSPrLPOUvq8LsWt0eUrUOYQOVab5YXW3DQ/s400/fairpetr.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5403645970949680610" border="0" /></a>Svezl jsem se se spolužačkami na řetízkovém kolotoči, vůbec poprvé ve svém životě, a i jinak tam byly všechny obvyklé atrakce typu horská dráha, ruské kolo, centrifuga, různá kyvadla, volný pád a podobně. Navíc tam byly i záležitosti patřící k původnímu účelu poutí, tedy k nabídce produktů a jiných věcí pro zemědělství, například prasečí závody (které jsem bohužel minul), ale současná podstata je jiná. Alespoň mi to tak přišlo. A podle toho, co mi řekli ostatní, přišlo mi to tak správně.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBnqzHzEmw5-LzJXfaVLdoFNAgO2qzCRjDuEItDuVDKAhX4eQhD76Yxm1Ove7TUzt9QDBnkoUivgvQ0P3Bt9SUmRsDgQtR7hC8JVNZzYYoW8PSQlX-kvwqwnW0HBQOT3jsPYFjdckBWAU/s1600-h/SDC10292b.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 300px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBnqzHzEmw5-LzJXfaVLdoFNAgO2qzCRjDuEItDuVDKAhX4eQhD76Yxm1Ove7TUzt9QDBnkoUivgvQ0P3Bt9SUmRsDgQtR7hC8JVNZzYYoW8PSQlX-kvwqwnW0HBQOT3jsPYFjdckBWAU/s400/SDC10292b.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5403645970846529282" border="0" /></a>Hlavní pro americké pouti je skutečnost, že se jedná o svátky obžerství a neuvěřitelně nezdravého jídla. Počet stánků s jídlem mnohonásobně převyšuje cokoli jiné. A všechny ty stánky do jednoho nabízejí jen nezdravé věci. O to ovšem chutnější, samozřejmě. Smaží se všechno, od těsta, přes zeleninu až po máslo! A protože to nestačí, ještě to pak doplníte přinejmenším hromadou cukru a čokoládou, častěji různými tučnými omáčkami (několik naráz pokud možno) a hranolkami jako přílohou.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEia4p_3BMu80pg3T8HXhYeY8m7AvX1BFp5-RwG_281ooG-0uVd1EJd9q43mNGe-IdaWVe-ezWYYq6YZbmP1afK-CXKolQC9nxqY8xVaYvbZwHqmrlZHTv_5GSAqjts2MQoM38woS5T9shw/s1600-h/SDC10293b.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEia4p_3BMu80pg3T8HXhYeY8m7AvX1BFp5-RwG_281ooG-0uVd1EJd9q43mNGe-IdaWVe-ezWYYq6YZbmP1afK-CXKolQC9nxqY8xVaYvbZwHqmrlZHTv_5GSAqjts2MQoM38woS5T9shw/s400/SDC10293b.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5403645964374346642" border="0" /></a>Pan Stevens, otec spolužačky s obřím sendvičem na obrázku výše, z toho měl oči navrch hlavy a nedal jinak, než že je musím všechny vyfotit u toho nejděsivějšího stánku, uzavírajícího dlouhou uličku s podobnými jídly a lákajícího nenasytce velkým obrázkem jukeboxu. A pak jsme si hned oba koupili <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Funnel_cake">funnel cake</a>.Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-53085041871095430682009-10-26T19:11:00.000-07:002009-10-26T20:33:25.483-07:00Místní FestifallKoukám, že jsem s tím blogem nějak zaspal víc, než jsem si myslel, a docela dlouho nic nenapsal. Poslední dobou se mi toho dost nahrnulo. Sice by bylo hodně, o čem psát, ale kromě prodlouženého minulého víkendu, kdy jsme vyrazili do Washingtonu, jsem se musel mnohem víc věnovat škole. Teď mám času snad ještě méně, ale nějak jsem dostal chuť něco rychle napsat. Aspoň tedy krátce doplním pár poznámek z Festifallu, které se mi tu válí už skoro měsíc.<br /><br />Festifall se konal odpoledne před Divaali Nite, o které jsem psal samostatně, a byl také důvodem, proč jsem na ni přišel pozdě. Jak název napovídá, pořádá se tu každý rok na podzim. Vypadá to zhruba tak, že se ze dvou stran uzavře většina západní Franklin Street a na každou stranu uzávěru se postaví pódium:<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAWo57o9YvzUaHt-hQx2zTSWGdG46SwNn44hsYDN3CELg7isLayIoI-SVEpl624KkXftLCJ7u2nm-6ACn6EZZ0tuGTq-jn8Xus-MK_GItrU0I4MWfVPwS-Fuy6SpIkKDZoZkOaUY8GOBY/s1600-h/SDC10199.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhAWo57o9YvzUaHt-hQx2zTSWGdG46SwNn44hsYDN3CELg7isLayIoI-SVEpl624KkXftLCJ7u2nm-6ACn6EZZ0tuGTq-jn8Xus-MK_GItrU0I4MWfVPwS-Fuy6SpIkKDZoZkOaUY8GOBY/s400/SDC10199.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397106317215948914" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiONSHhJ1tj7elrdlxBFnnaq1fZNFkewFbjkC5gsUz1dDOaq8Z8lDzw08SNXZ856S1niZTDPT59as_nSEAixFlhtR-jx6LgLqazLnFpz4NKjLymf4rv-KfVEpoL4px3LesmTXSKnEC5mC8/s1600-h/SDC10189.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiONSHhJ1tj7elrdlxBFnnaq1fZNFkewFbjkC5gsUz1dDOaq8Z8lDzw08SNXZ856S1niZTDPT59as_nSEAixFlhtR-jx6LgLqazLnFpz4NKjLymf4rv-KfVEpoL4px3LesmTXSKnEC5mC8/s400/SDC10189.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397106126094780114" border="0" /></a>Další dvě pódia uzavřou ulice kolmé na Franklin Street, takže se vytvoří jakýsi kříž, do kterého nemůžou auta. Na zmíněných pódiích se střídají různé hudební skupiny i žánry. Ze čtyř zobrazených to byly (v pořadí podle fotek) gospely, latino pop, klasická jižanská hudba a instrumentální jazz.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuby67_TW_5L1MgtXY7lHrfQLp7ppu2FfhX6YWuANEUQCn229KlozxAoWw-Bony8USmjHWAD4O68WGjvAOqiWv123LzH3oVRJgYYn9TGJbGQ-0DEiYTTUyRYm_fm1zw6u5-vhilZcU1ws/s1600-h/SDC10187.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjuby67_TW_5L1MgtXY7lHrfQLp7ppu2FfhX6YWuANEUQCn229KlozxAoWw-Bony8USmjHWAD4O68WGjvAOqiWv123LzH3oVRJgYYn9TGJbGQ-0DEiYTTUyRYm_fm1zw6u5-vhilZcU1ws/s400/SDC10187.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397106125571204818" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA8x1KwxJ1vey2KWCjogwPDsfWu1U6r_hygN1dlyyGkQXYua4zLLY-ezAoxXt2nOdPvdLMjPBhmrtvndjfiBJbDQiQePbBcIgyz-Vqqs_upb9xB6raMqTqcdLmnKfXHrWV0LGeaTgP8Ew/s1600-h/SDC10198.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA8x1KwxJ1vey2KWCjogwPDsfWu1U6r_hygN1dlyyGkQXYua4zLLY-ezAoxXt2nOdPvdLMjPBhmrtvndjfiBJbDQiQePbBcIgyz-Vqqs_upb9xB6raMqTqcdLmnKfXHrWV0LGeaTgP8Ew/s400/SDC10198.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397106315493766962" border="0" /></a>Samotný tvar kříže pak ukazuje spousta stánků. Hned první kupříkladu patřil místní Policii. Měli tam výbornou nástěnku se všemi možnými drogami, od všelijakých prášků, přes různé způsoby podávání heroinu, kokainu a marihuany po houbičky a alkohol. Když jsem se zeptal, proč tam chybí tabák, strážník se trochu kroutil s tím, že na rozdíl od ostatních cigarety nemění lidské vnímání a tedy není nebezpečný třeba pro řízení. Nakonec ale po mírném nátlaku přiznal, že je možná nebezpečnější než kterákoli jiná ze zobrazených drog. Vlastně jsem se ptal proto, že Severní Karolina je tradičně jedním z největších producentů tabáku.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgV5PnQTyiZ2__Sai731Pia78YfIxdwkvZor4RJ5jzx76eU2o7oO4fKNwbAurbV_ig1Wa_nCoiz8lBrLdvxfGX6xBSneiHPtRh0juI-yiUiJxiW-ojmZMK5r0tzsJbTcLW6P8bJuDEBCKk/s1600-h/SDC10177.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgV5PnQTyiZ2__Sai731Pia78YfIxdwkvZor4RJ5jzx76eU2o7oO4fKNwbAurbV_ig1Wa_nCoiz8lBrLdvxfGX6xBSneiHPtRh0juI-yiUiJxiW-ojmZMK5r0tzsJbTcLW6P8bJuDEBCKk/s400/SDC10177.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397104703588051522" border="0" /></a>Následovaly další stánky, patřící hasičům, lokálním novinám a neziskovým organizacím a pak hlavně umění. Mezi neziskovkami mi nejzábavnější přišel stánek upozorňující na nedostatek pitné vody ve světě, který se svá slova snažil dokázat tím, že u něj byly dvě velké nádrže s ledem plné půllitrovek s neperlivou minerálkou, kterou všem nabízeli zadarmo. No vzal jsem si, samozřejmě.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglFk9oGlhPt8eLQgV-QDVRt9yDzYLoYIgSQZohI-wO5zxHnyZpJ-5tThjpXLcBzvTQBT93-7SHuKVlQ1V0E-VsoLb8DCJhZiwgOyF24KyxYhT64kYWao-ya0Q4-IDEDP9lcJ8pRmO7oxY/s1600-h/SDC10178.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglFk9oGlhPt8eLQgV-QDVRt9yDzYLoYIgSQZohI-wO5zxHnyZpJ-5tThjpXLcBzvTQBT93-7SHuKVlQ1V0E-VsoLb8DCJhZiwgOyF24KyxYhT64kYWao-ya0Q4-IDEDP9lcJ8pRmO7oxY/s400/SDC10178.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397104708268498482" border="0" /></a>Nejvíc tam ale bylo umění, od různých soch a plastik jako je tenhle lehce rezavý krokodýl jménem "I am hungry" přes obrazy a fotografie až po různé užitné věci - keramiku, oblečení, šperky a další doplňky. Osobně si myslím, že část byla dost nevkusná a kýčovitá, ale daly se tam najít nádherné věci, bohužel nemám moc fotek, tak ukážu aspoň těch pár.<br /><br />Tady si děti vytvářely různé věci z hlíny:<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqmZD1AZy3ISPbC6W64TOvlAKFNhENflO0m2-s8YJt8QJvn7q6noH04qlK5ORn1Hi_qhixMq4DWD50YmvAtvAf-fpjBYBEbR08_WueH07_VskC_4YxgXpv2OF3jIlpVUHLG2o7w1WLKgs/s1600-h/SDC10195.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqmZD1AZy3ISPbC6W64TOvlAKFNhENflO0m2-s8YJt8QJvn7q6noH04qlK5ORn1Hi_qhixMq4DWD50YmvAtvAf-fpjBYBEbR08_WueH07_VskC_4YxgXpv2OF3jIlpVUHLG2o7w1WLKgs/s400/SDC10195.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397106310016927666" border="0" /></a>Tady jsou razítka, kterými v Latinské Americe potiskují své oblečení různými vzory:<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNZvgNVfpzWXtbtl9Vub-H14GM5g_E_KIJdWdlVjf2v2ddkjyLG1CdU0TSNiveCKVrAlzeqT3nCB5mLHLPJh2RBjiBbmKzh7jmJ0FqADKKLwWwpTJ5_ksyMA4VGYlB6eKThu07pnmXs2o/s1600-h/SDC10186.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNZvgNVfpzWXtbtl9Vub-H14GM5g_E_KIJdWdlVjf2v2ddkjyLG1CdU0TSNiveCKVrAlzeqT3nCB5mLHLPJh2RBjiBbmKzh7jmJ0FqADKKLwWwpTJ5_ksyMA4VGYlB6eKThu07pnmXs2o/s400/SDC10186.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397106123163363602" border="0" /></a>Tady mi pózuje sympatické děvče, u kterého jsem zapomněl, odkud je, ale myslím, že nějak Venezuela nebo Ekvádor nebo tak něco. Obávám se, že mi některá děvčata z České republiky nezapomenou, že jsem jim nakonec žádnou z těch tašek nekoupil.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOYUTouSfjFvu34DorlzVF7Em-83F3Oc-bIJLW0DTuUOYJ4c7LuDXqo4q_3Ew4tm-oagIoe5COmz2yZa2_4LO6vc7qYiqH5hCiYIrnUsZ4MlnWrl_fZHfJ0uogWNYMexFXnZdbaJFP-TA/s1600-h/SDC10184.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOYUTouSfjFvu34DorlzVF7Em-83F3Oc-bIJLW0DTuUOYJ4c7LuDXqo4q_3Ew4tm-oagIoe5COmz2yZa2_4LO6vc7qYiqH5hCiYIrnUsZ4MlnWrl_fZHfJ0uogWNYMexFXnZdbaJFP-TA/s400/SDC10184.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397104716584730146" border="0" /></a>No a tady je ukázka různě vázaných notesů. Ty nabízela taková milá černoška spolu s různými kolážemi a grafikami.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7bxKAFvod4Jm6DGBTdvOin9QuU0lFoyOdilCfgbqQnrq6bJrs-VmOaAvmDkDp2QChE6sHNYA1eofBpDwG7a7Y5yv0x4rhoGqFBxafOqAQhSccOBYncF0G4psqE0sPfHgd9Sp1jKodNGE/s1600-h/SDC10183.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7bxKAFvod4Jm6DGBTdvOin9QuU0lFoyOdilCfgbqQnrq6bJrs-VmOaAvmDkDp2QChE6sHNYA1eofBpDwG7a7Y5yv0x4rhoGqFBxafOqAQhSccOBYncF0G4psqE0sPfHgd9Sp1jKodNGE/s400/SDC10183.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397104716338237922" border="0" /></a>No a téměř nakonec se zničeho nic okolo stánků rozeběhl za zvuku bubnů veselý průvod plný dětí a postaviček v maskách.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhL1WA_ho67nL_sls1VMGNQwIQ_cIkcEHuhnoYuH8X5yWSc2cc0rY2wDc30akuosqDwiuYa9QNf2HH-upgXlVX49J64uOGJSA5t4ujMu7KDFcqMCDkwd7yP5gMqOYaHv-evDHVZrSpTtDc/s1600-h/SDC10191.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhL1WA_ho67nL_sls1VMGNQwIQ_cIkcEHuhnoYuH8X5yWSc2cc0rY2wDc30akuosqDwiuYa9QNf2HH-upgXlVX49J64uOGJSA5t4ujMu7KDFcqMCDkwd7yP5gMqOYaHv-evDHVZrSpTtDc/s400/SDC10191.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397106133640241602" border="0" /></a><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ3OF-t56MHVfJOfqdev9fXQZg4ncPccVanaMKeeeKucc__HzqL4u6OHICF7zI8UZIIVHZGc3T9KIsH8FA29YfomE-j3dSJ9C1WMjukZ3QlHeusldM6TvEW83M4fnZ8KiKxZIXsFEZTN8/s1600-h/SDC10193.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ3OF-t56MHVfJOfqdev9fXQZg4ncPccVanaMKeeeKucc__HzqL4u6OHICF7zI8UZIIVHZGc3T9KIsH8FA29YfomE-j3dSJ9C1WMjukZ3QlHeusldM6TvEW83M4fnZ8KiKxZIXsFEZTN8/s400/SDC10193.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5397106137539082786" border="0" /></a>Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-22857329225966388852009-10-06T16:47:00.000-07:002009-10-26T20:39:03.109-07:00Našel jsem poklad aneb Jak v Americe sehnat české jídloMé několikatýdenní snažení přineslo své ovoce. Našel jsem, co jsem hledal. Už jsem nevěřil, že se mi to vůbec podaří, a byl jsem ochotný se spokojit s částečným úspěchem. I ten měl pro mě cenu zlata. Ale teprve teď vím, že to bylo jen zlato kočičí.<br /><br />Když jsem dorazil do Ameriky, setkal jsem se s očekávaným problémem. Při nakupování jsem netušil, co co je, jak to chutná, jestli je to totéž, co u nás, nebo jestli se to sice jmenuje stejně, ale ve skutečnosti jde o něco jiného. Navíc jsem vůbec netušil, jak se tu jmenují supermarkety, nebo jak poznám potraviny.<br /><br />Druhá věc se vyřešila poměrně brzy, když jsem zjistil, že tu normální malé potraviny prakticky neexistují. Všichni přece mají auta a můžou jezdit nakupovat ve velkém alespoň na týden dopředu.<br /><br />Hledání supermarketů mi taky chvíli trvalo. Že můžu koupit jídlo ve Weaver Street Marketu, se ještě jakž takž nabízí, i když jako jméno řetězce to úplně nevypadá. Harris Teeter už ovšem zní spíš jako obchod se značkovým oblečením. A taky jsem ho tak při prvním setkání bral a nešel se podívat dovnitř.<br /><br />S Alexem a JoAnn (zjistil jsem, že se píše jinak, než jsem myslel) jezdíváme do Trader Joe's, který je sice poměrně levný, ale zato dost malý. Asi po měsíci občasného ježdení, jsme zajeli i do obchodu nedaleko od něj, o kterém jsem předtím nevěděl. Jmenuje se Food Lion a je to americká Delvita. Nabídka alespoň dvojnásobná oproti TJ. JoAnn si dokonce myslela, že je to česká firma, protože si pamatovala Delvitu z Prahy. Musel jsem ji zklamat.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnn1Es0oXJt1E3g9ahvn7_Cy146ziy61SgtcrmWpN6CPraP6-oeuD0wmdEu4Pk8-VjCydDNPlyqtchkOXx59WTk3w3v7ZjFNEmR7hc-J73wlm3D8orD9aroQ1PYwO-6TFSg4MImYMpSdc/s1600-h/SDC10074b.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgnn1Es0oXJt1E3g9ahvn7_Cy146ziy61SgtcrmWpN6CPraP6-oeuD0wmdEu4Pk8-VjCydDNPlyqtchkOXx59WTk3w3v7ZjFNEmR7hc-J73wlm3D8orD9aroQ1PYwO-6TFSg4MImYMpSdc/s400/SDC10074b.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5389648787724917122" border="0" /></a>Po pár týdnech pobytu jsem zjitil, že se tu konají pravidelné trhy s produkty místních farmářů. Všechno musí být ze vzdálenosti maximálně 50 mil. V jednu sobotu jsem se proto vydal do Carrboro na trh a prozkoumal důkladně, co se tam nabízí. Byly to nejčastěji rajčata, všelijaké papriky, květiny, ale našlo se i mnoho dalšího. Kozí sýry, chorizo, džemy, med... Každopádně kromě bazalky a papriček prakticky nic z toho, co jsem opravdu hledal. Alespoň že jsem se trefil přesně na den, kdy se tam také sjeli kuchaři, kteří na trhu pravidelně nakupují, a v rámci propagace svých restaurací si každý připravil nějaké to jídlo, které mohli návštěvníci zdarma ochutnat.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi00QElcPg5zKrBtvDle0QaRJA0T18xWxHLD6BswXerItl0uUm3upjheBnuewnssSugvgHuz1JO55IE0eeuR7x_MHljKl4tfSRF1mG7kJwW-3AlulH3jRBZcIB3MplYfM2nq29WMnTPYq0/s1600-h/SDC10071b.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi00QElcPg5zKrBtvDle0QaRJA0T18xWxHLD6BswXerItl0uUm3upjheBnuewnssSugvgHuz1JO55IE0eeuR7x_MHljKl4tfSRF1mG7kJwW-3AlulH3jRBZcIB3MplYfM2nq29WMnTPYq0/s400/SDC10071b.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5389648783825945538" border="0" /></a>Trh jsem si sice prošel dvakrát a důkladně, ale nikdy jsem neměl čas něco takového udělat v supermarketech. V Trader Joe's ani při té jediné návštěvě Food Lion jsem nikdy neměl dost času projít to pořádně, protože jsem nechtěl, aby se na mě čekalo. A Harris Teeter a Weaver Street Market jsem sice navštěvoval často sám, ale tolik času jsem tomu stejně nevěnoval.<br /><br />Nicméně i tak jsem nakonec právě v Trader Joe's objevil Goat Brie Mini Wheel, tedy prakticky český hermelín, jen dvakrát dražší a z kozího mléka. Všechny jsem je společně naložil. Jeden už jsem snědl, druhý a třetí ještě čekají v oleji. Doufám, že mi mezitím neutečou.<br /><br />Před pár dny jsem našel jeden <a href="http://czechmatediary.com/category/recipes/">blog české krajanky</a> věnující se zčásti vaření, jehož <a href="http://czechmatediary.com/2009/02/07/czech-and-slovak-groceries-in-the-us-stores/">jeden příspěvek</a> se spolu s komentáři snažil najít české potraviny a přísady, které se v USA hledají jen těžko. Sice je ten soupis nedokonalý, poněkud nepřehledný a zaměřený na jiné oblasti, ale pomohl mi i tak. Zjistil jsem díky tomu, pod jakými názvy mám hledat některé věci, a vůbec mě to vybudilo ke zvýšené aktivitě.<br /><br />Vydal jsem se tedy najít něco, co tam bylo zmíněné. Hlavní cíl byl stále jasný, ale díky té stránce se objevilo i několik cílů vedlejších. Jako první jsem se rozhodl projít několikrát uvedený Trader Joe's a k tomu přidat blízký Food Lion. Jako evropský řetězec by mohl mít více evropských potravin. Navíc právě tyhle dva obchody jsem nikdy dřív neměl čas důkladně prozkoumat. Nicméně nakonec jsem se do TJ vůbec nedostal. Mezi nimi je totiž rušná šestiproudá silnice bez přechodu a podruhé už se mi ji nechtělo přebíhat. Navíc než jsem se z FL dostal, padla tma a bál jsem se, že už by mi pak nejel autobus. Oprávněně, odjel jsem posledním.<br /><br />V obchodě jsem strávil asi dvě hodiny a prohlížel opravdu výrobek po výrobku. Nevěřil jsem, kolik nového tam najdu. Připadal jsem si jako v ráji, protože některé věci jsem předtím hledal marně. Droždí, strouhanka, polohrubá a dokonce hrubá mouka, kysané zelí, bujóny, kondenzované mléko, vídeňské párky (spíš normální než vídeňské, ale jinak chutnají opravdu jako ty naše)... Uznávám, některé z těch věcí jsem předtím nehledal vůbec, ale o to příjemněji mě překvapily. Nakonec jsem našel i Jewish Rye Bread, Židovský žitný chléb, který měl být nejpodobnější českému. Doma jsem ho vyzkoušel a chuť rozhodně český připomínala, konzistenci ještě stále něco chybělo.<br /><br />Dnes jsem v hledání pokračoval. Původně jsem měl v plánu TJ a Harris Teeter, ale nakonec jsem zajel do Weaver Street Marketu, který mám nejblíž a autobus tam jezdí nejčastěji. Opět jsem to bral regál po regálu. Tolik nových věcí jsem tentokrát samozřejmě nenašel, jen možnost odvážit si koření, různé druhy ořechů, zrní nebo müsli mě tam fascinuje. Největším překvapením byl pro mě napařovací vějíř. Ten bych tu opravdu nečekal. Ale hlavně... hlavně jsem tam koupil čtvrtku věci, která se jmenuje La miche.<br /><br />Nemohl jsem se dočkat, až to doma vyzkouším. Vypadalo to přesvědčivě, ale v obchodě to bylo zabalené. Nemohl jsem proto ani zjistit, jak to voní, o chuti nemluvě. Byl jsem nervózní. Naštěstí jsem se vrátil brzy a dočkal se. Je to on! Je to český chléb! Žádná židovská náhražka, ale pravý český chléb! "Miche" znamená francouzsky bochník chleba. Jsem tu jeden a půl měsíce a tohle pro mne byla mana nebeská. Jediný chléb, který můžete jíst samotný, jak je dobrý. Byl čerstvý, měkký. Nemáme tu žádný nůž, který by byl dost ostrý, aby ho dokázal pořádně ukrojit, ale to je jedno. Pravý český chléb!<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiakzE5nHaWsKDkgKZPWp0wZAzmGMOzmcReUNt1ekpSECOYELythx8OLJMT64t49G4-zqYXzRPLQdepAkbw3z2Tf2VDwMzUDLVv8UyHltRgNoQqjS09KvKOKkXnOtPN3I8wLYZZ7PqvRcw/s1600-h/SDC10255.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiakzE5nHaWsKDkgKZPWp0wZAzmGMOzmcReUNt1ekpSECOYELythx8OLJMT64t49G4-zqYXzRPLQdepAkbw3z2Tf2VDwMzUDLVv8UyHltRgNoQqjS09KvKOKkXnOtPN3I8wLYZZ7PqvRcw/s400/SDC10255.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5389660877534174146" border="0" /></a>Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-90218482853258166192009-10-04T21:48:00.001-07:002009-10-26T20:42:15.414-07:00Svátek světelMálem jsem se ho vůbec nezúčastnil, protože jsem přišel domů unavený a ospalý těsně před šestou a těsně po šesté jsem se podíval, kdy to začíná. Víc psát, myslím, nemusím. Každopádně nakonec jsem si řekl, že přece nebudu líný, a navíc že doma nemám skoro nic k jídlu a tam je v ceně večeře.<br /><br />Svátek světel se nazývá různými podobami, Wikipedie uvádí Diwali nebo Dipawali, případně Deepavali. Tady se akce jmenovala Divaali Nite. To "Nite" je tam proto, že celý festival trvá pět dní, ale tohle byla jen jedna noc. Deepavali je podle všeho původní nezkrácený název a používá se v jižní Indii, zatímco Divaali je hovorové označení ze severní Indie. Česky se to snad přepisuje jako Divalí nebo Dipavalí.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDpayLlFK1yjtONHOOrg0wIDuwv15_e5KlpI7q1iCa3cJNEG8iOReY-bVxuCmjajJfgDXzZ-x1qo28K5yTFiyWp41ZNQqFfAxMs177ZPGmhZeSGUcrCX61IOtq1uPdzQ_5pfAqt0HnsY0/s1600-h/SDC10209.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDpayLlFK1yjtONHOOrg0wIDuwv15_e5KlpI7q1iCa3cJNEG8iOReY-bVxuCmjajJfgDXzZ-x1qo28K5yTFiyWp41ZNQqFfAxMs177ZPGmhZeSGUcrCX61IOtq1uPdzQ_5pfAqt0HnsY0/s400/SDC10209.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5389170960528333906" border="0" /></a>Nejzajímavější na Divalí mi přijde to, že ho slaví Indové napříč náboženstvími, a to přestože je to zjevně náboženský svátek. Jednoduše si každá víra našla vlastní důvod. Zatímco pro hinduisty je oslavou návratu Rámy domů z vyhnanství poté, co porazil Ravanu, případně oslava vítězství Krišny nad démonem Narakasurou, nebo dokonce na památku dne, kdy Bali na rozkaz Višnua přijal roli vládce podsvětí, pro džinismus odkazuje na dosažení nirvány Mahávírou v 6. století před Kristem a Sikhové v něm vidí posvěcení města Amritsaru. To provedl Guru Hargóbind, šestý guru sikhismu, po návratu z vězení císaře Džahangíra. Divalí překvapivě slaví i nepálští buddhisté a v Indii se z něj z výše zmíněných důvodů prakticky vyvinul státní svátek. Celkově jej po celém světě slaví zhruba miliarda hinduistů a je to obecně jedna z jejich nejoblíbenějších slavností. Podle některých kalendářů poté dokonce následuje Nový rok.<br /><br />Jako první byla na programu púdža, obřad světel. Během něj šperky ověšený chlápek v bílém na obrázku níže za neustálého prozpěvování prováděl všelijaká kouzla nad a před obrázkem nějakého boha. Asistoval mu přitom pomocník v růžovém. Kolem nich sedělo v půlkruhu na zemi několik mladých, zatímco ostatní, bez ohledu na věk nebo národnost, tedy včetně mne, posedávalo na židlích za nimi a koukalo. Pak si všichni zahřáli ruce nad svíčkou, zagestikulovali rukama a pohladili se po hlavě a obličeji. Tím vyhnali zlo, uvědomili si své vnitřní světlo avyjádřili víru v budoucnost lidstva.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikQaWnq56Ng46mJidy6oaqjoVvtv5oaIJppkj1BnC6ey50JUUOf4t1vAqFcqxi-J7oDhb34tg88jQjHA3vzKWq8F1rv2dodKF3pkniAlqObTjHC99MLtk6MlKPCeyci-ccCgC0w6ul08w/s1600-h/SDC10210.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikQaWnq56Ng46mJidy6oaqjoVvtv5oaIJppkj1BnC6ey50JUUOf4t1vAqFcqxi-J7oDhb34tg88jQjHA3vzKWq8F1rv2dodKF3pkniAlqObTjHC99MLtk6MlKPCeyci-ccCgC0w6ul08w/s400/SDC10210.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5389170964664729906" border="0" /></a>Potom se ještě prošlo s tácem drobných sladkostí, protože k obřadu neoddělitelně patří také sdílení s ostatními. Následovat mohla zábavná část programu, nejprve vystoupil klávesista, pak přidal zpěv, poté kolegu a nakonec i kolegyni. Všechno to byly písně z bollywoodských filmů, takže některé mladší posluchačky sem tam propukaly v nadšení.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0aHQcIRZfOb90Ffau_xy_AirTe1L-BZvIptkDIv6owSFSkWMtAXGUHgJ_T0rl8Snc2l3OBcjS9D_glaWgizwfE62W7TL03jDh8WrNGKTidEHy4od9GIsQVIk3hyphenhyphenpXHkMTFV92z3L0vfI/s1600-h/SDC10221.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0aHQcIRZfOb90Ffau_xy_AirTe1L-BZvIptkDIv6owSFSkWMtAXGUHgJ_T0rl8Snc2l3OBcjS9D_glaWgizwfE62W7TL03jDh8WrNGKTidEHy4od9GIsQVIk3hyphenhyphenpXHkMTFV92z3L0vfI/s400/SDC10221.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5389170974454792098" border="0" /></a>A s bollywodskými písněmi pokračoval i následující zpěvák, Ranjan. Doprovod si pouštěl potichu, aby se měl čeho držet a ostatní to prakticky neslyšeli. Zajímavý nápad. Jen jak u toho většinou seděl, ani jsem neměl potřebu ho zvěčnit. Ostatně mi to zase úžasné nepřišlo.<br /><br />Stejně tak jsem nevytáhl foťák ani při následující krátké přednášce o tom, co je to Divalí a jaká je jeho historie. Radši jsem dával pozor a prohlížel si promítané obrázky.<br /><br />Přístroj přestal zahálet v další části programu, jen přešel do nahrávání videa. Tehdy začaly tance. Podle plánu měly být jen dva, ale nakonec byly celkem čtyři. A dle mého názoru to bylo dobře.<br /><br /><object height="340" width="560"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/O_1VCSIGNkQ&hl=cs&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/O_1VCSIGNkQ&hl=cs&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="340" width="560"></embed></object><br /><br />Jako první vystoupila Anjana Mohanty, což je bohužel jediné jméno, které jsem zjistil. Ostatní budou muset zůstat v anonymitě. Stejně tak ani neznám víc o tom, co za styl ostatní předváděli. Anjana tancovala klasický tanec Odissi. Ten pochází z východní Indie a je známý pro svůj lyrický půvab a hojnost sošných póz z kláštera v Orisse. Z Orissy tanec ostatně pochází a vznikl již v 2. století před Kristem. Jak zajímavý a náročný můžete vidět na videu výše. Co moc neuvidíte, je neustálé proměňování výrazu obličeje od úsměvu k zamračenosti a zpátky.<br /><br /><object height="340" width="560"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/_jZeYNx-CSo&hl=cs&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/_jZeYNx-CSo&hl=cs&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="340" width="560"></embed></object><br /><br />Po Anjaně následovala další tanečnice, tentokrát zjevně mladším tancem, podobným těm, které můžete potkat v klasických bollywoodských spektáklech.<br /><br />Po ní přišel na řadu na Inda velmi nezvykle vyhlížející kluk, který ve svém, již zcela moderním pojetí spojoval breakdance s klasickými indickými pohyby. U něj jsem nahrávání nejméně přerušoval, tak je ve výsledku jasně nejdelší, ale s ohledem na to, že na rozdíl od ostatních tancoval postupně na různé skladby, snad to nevadí.<br /><br /><object height="340" width="560"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/kwdWmeuDU2w&hl=cs&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/kwdWmeuDU2w&hl=cs&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="340" width="560"></embed></object><br /><br />Nakonec nastoupila nejmladší z celé čtveřice a musím říct, že měla nejobtížnější pozici, protože předchozí výstupy rozhodně tvořily vrchol večera a hlavně neměla kam v časové ose pokračovat. Jak si s tím poradila si prohlédněte níže a do komentářů mi napište, kdo z tanečníků se vám líbil nejvíc. Snad vám ty krátké ukázky stačí. Bohužel jsem mohl buď dávat pozor na to, aby se mi moc netřásla ruka, anebo na to, co se děje na jevišti. Takže jsem se samozřejmě radši díval naživo než na malý displej foťáku.<br /><br /><object height="340" width="560"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/wCcBYBk4kY4&hl=cs&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/wCcBYBk4kY4&hl=cs&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="340" width="560"></embed></object><br /><br />Opulentní indickou večeři jsem bohužel nezvěčnil, protože jsem už měl docela hlad a neměl volné ruce, jak jsem do sebe házel na přeskáčku různé druhy jídla na tácu. A když jsem dojedl, chvíli jsem přemýšlel a pak si vyrazil pro nášup. Mňam. Bohužel moc neznám názvy těch indických věcí, takže nepoznám čatný od samosy, a proto ani nemůžu popsat, co jsem to snědl.<br /><br />Po večeři už zbývala poslední část programu, Raas. Odstranily se židle z hlediště a na pódium nastoupilo deset muzikantů s různými nástroji. Sedli nebo stoupli si za dlouhý stůl a začali zpívat nekonečnou píseň. Všichni jsme mezitím dostali do rukou dvě tyčky, postavili jsme se do dvou řad proti sobě a už to jelo. Tedy těch dvojřadů tam bylo víc a každý jel sice podle hudby, ale jinak nezávisle na ostatních. Jen je více méně nutné, aby každá řada měla stejné množství lidí, tedy aby jich celkem byl sudý počet.<br /><br /><object height="340" width="560"><param name="movie" value="http://www.youtube.com/v/ZvEtQaL3OEg&hl=cs&fs=1&"><param name="allowFullScreen" value="true"><param name="allowscriptaccess" value="always"><embed src="http://www.youtube.com/v/ZvEtQaL3OEg&hl=cs&fs=1&" type="application/x-shockwave-flash" allowscriptaccess="always" allowfullscreen="true" height="340" width="560"></embed></object><br /><br />Na ukázku nabízím tanec v malém měřítku, a sice moji skupinu, tedy kamarádku, která mě na Divaali Nite pozvala (v tmavém), a její přátele. Je to již ke konci, tak je vidět, že už toho mají docela dost. Navíc už si hráli s různými variantami, ale princip je stejný. Musím říct, že muzikanti vydrželi hrát a zpívat minimálně hodinu v kuse, neuvěřitelní.Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-35804210594206679722009-10-02T20:15:00.000-07:002009-10-26T20:41:32.145-07:00Let's go Canes!Když jsem byl mladší, býval jsem docela velký hokejový fanoušek. S kamarádem jsme chodili zhruba na každý druhý domácí zápas Sparty, každý den jsem sledoval nové zprávy z hokeje u nás, tehdy hlavně na teletextu. Koukal jsem na skoro všechny televizní přenosy z Extraligy, později jsem přidal denní návštěvu nhl.com, a když jsme pořídili kabelovku, držel jsem násilím otevřené oči při zápasech NHL na Galaxii, vysílaných obvykle pozdě v noci. Když jsem přišel ze školy, první věc, co jsem tehdy dělal, byla, že jsem pustil počítač a dal si jeden zápas NHL 98. Sice jsem od té doby od pasivního sportu dost upustil a kromě občasného záchvatu recidivy už prakticky nic nesleduju, nic to nemění na tom, že jsem dneska poprvé navštívil zápas NHL naživo.<br /><br />Šlo o úvodní zápas místního týmu Carolina Hurricanes proti mužstvu Philadelphia Flyers. Jak jsem už psal dřív, můj spolubydlící je z Filadelfie a navíc je taky hokejový fanoušek. Dokonce hokej nějakou dobu hrál jako brankář. Jediná jeho smůla je, že mu už začaly podzimní prázdniny a včera odletěl na dva týdny domů do Filadelfie, takže na zápas nemohl. Jak ironické.<br /><br />Naštěstí mám ještě spolužačku, taky z Pennsylvánie, tuším cca 100-200 mil od Filadelfie, ale to je v USA pořád jen kousek. A tahle spolužačka je velká sportovní fanynka. Někdo mi ji představil na jedné z prvních "Happy Hours" (obvykle páteční hromadná návštěva jednoho z místních barů), když jsem se zmínil, že se těším na hokej. A spolu s ní, jejím přítelem a další spolužačkou, hokejovou fanynkou, tentokrát z Chicaga, jsme dneska vyrazili. Tara v oranžovém tričku Flyers, Tyler v dresu Hurricanes, Bridget v neutrální modré a já v červené, sice s malým obrázkem loňského Parconu v Plzni, ale jinak jasně pro Canes.<br /><br />Tara měla nějaké pracovní setkání v pět, tak jsme museli vyrazit až poté, což v pátek večer samo o sobě není žádná radost. Když se navíc přidá, že pár tisíc aut jede na stejnou akci po stejné dálnici, je výsledek jasný. Zhruba půlku cesty jsme se víc plazili než si to svištěli. Policie měla všechno pořešené, všude mobilní světelné tabule ukazující informace o tom, které parkoviště je plné a na které máme mířit, aby všichni pohodlně zaparkovali tak, že k hale za chvíli dojdou pěšky. Každopádně to pořešení taky znamenalo z ne úplně jasného důvodu občas omezení ze dvou na jeden pruh a podobně. Jinak řečeno, ke stadionu jsme nakonec dorazili zhruba pět minut po oficiálním začátku. Odbavení bylo neuvěřitelně rychlé, včetně průchodu rámy a ještě než uplynulo pět minut z hry, už jsme seděli na svých místech.<br /><br />Co se týče hry, byl jsem vlastně trochu zklamaný. Zaprvé protože Flyers byli lepší, měli lepší pohyb po hřišti, dokázali se lépe uvolňovat a taky měli víc střel na bránu i méně vyloučených hráčů. Navíc dokázali v první minutě druhé třetiny dát hned dva přesilovkové góly. Zadruhé protože to byly jediné góly, které v zápase padly. A zatřetí protože kvalita hry nijak nepřevyšovala průměrné zápasy Sparty, které jsem viděl.<br /><br />Bylo poznat, že je teprve začátek sezóny a oba týmy, ale především Hurricanes, se potřebují rozehrát a hlavně sehrát. Takhle sice měli některé nádherné momenty, ale povětšinou to byla hra bez nápadu. Zavézt puk do útočné třetiny, tam si ho chvíli obtížně předávat u mantinelu a nakonec ho ztratit, o tom to opravdu nemá být. Ale zase abych jim úplně nekřivdil, obzvlášť ve třetí třetině se snažili hodně, a několikrát měli před sebou v zápase prázdnou branku. Neměli ale štěstí, narozdíl od hráčů Filadelfie. Ani Rod Brind'Amour ji netrefil. Což je škoda, protože ta hala má úžasnou akustiku a každý gól červených by byl úžasný zážitek.<br /><br />Co mě ale hodně potěšilo, byla bitka, která se odehrála hned v první třetině. Vyhrál carolinský Tim Gleason, i když si za to následně odseděl desetiminutový trest. Každopádně to bylo poprvé, co jsem něco takového na vlastní oči viděl. Bylo hezké, jak férově se k tomu souboji všichni staví. Je to součást představení.<br /><br />Celkově nezbývá než doufat, že příště to bude lepší, padne víc gólů, hráči předvedou úžasnější kombinace a Hurricanes vyhrají. Jinak se výsledek vlastně dal očekávat. Karolína sice loni v play off vypadla až ve finále Východní konference s Pittsburghem, pozdějším vítězem Stanley Cupu, a tým se téměř nezměnil, ale taky měla loni s Filadelfií skóre tři porážky a jednu remízu, a k tomu má z posledních sedmi úvodních zápasů šest proher.<br /><br />A ještě přidám poznámku na závěr. Po skončení zápasu jsme nejdřív dlouho nemohli najít své auto a pak jsme v něm skoro stejně dlouho čekali, než jsme mohli vyjet na cestu zpátky. Každopádně na vedlejším stadionu, okolo kterého jsme šli mezi autem a hokejovou halou, domácím hřišti fotbalového týmu North Carolina State University, stojí chobotnicovitá konstrukce určená pro zítřejší koncert U2, který tam proběhne. A po setmění, při našem odjezdu, testovali, jestli všechno funguje v pořádku, takže jsme si užili úžasnou barevnou světelnou šou. Každopádně přes několik možností jsem si nakonec lístek nekoupil, i když byla šance i za pouhých 40 dolarů, takže se zítra do Raleigh vracet nebudu. Možná místo toho půjdu do letního kina na nového Miyazakiho.Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-39231708760346583572009-09-28T22:54:00.000-07:002009-10-26T20:42:56.093-07:00Dárek pro PavlíčkaDneska byl krásný slunečný den a tak se mi po vyučování nechtělo vůbec domů. Sedl jsem si proto stejně jako mnoho dalších do trávy v parku před školou a na rozdíl od nich vytáhl foťák, že si alespoň trochu zafotografuju.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVUBUHI1KwqkD9ecnVzCisZBkuIvoNC-LKw8BssPZZW9Qcx8GPeUraoBnjevipueVtDXOD4jYJRVCvcqdVOagKlrcowemXq-r58uloDVfWeBwjAkgVGSsgc-YZuq2gyogB7WhGKa23ZYg/s1600-h/SDC10100.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 294px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjVUBUHI1KwqkD9ecnVzCisZBkuIvoNC-LKw8BssPZZW9Qcx8GPeUraoBnjevipueVtDXOD4jYJRVCvcqdVOagKlrcowemXq-r58uloDVfWeBwjAkgVGSsgc-YZuq2gyogB7WhGKa23ZYg/s400/SDC10100.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765445910954626" border="0" /></a>Původně jsem fotil pár lidí, kteří se učili chodit po laně. Holkám to moc nešlo, tenhle kluk byl o dost lepší. Schody za ním vedou k nám do školy.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjF23hrig5qQG1Kre0VLM64sgxv5ujhFfqNcnbRPyiY153fyGALTcAqu2Riv_h9rYbAjJST6jyyNWhh6kfT30be8KLFsHHdvYwU_a74MWQqsH03FiCuHz1RGYhLIeag9z8Y-IfBBYrWByE/s1600-h/SDC10120.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjF23hrig5qQG1Kre0VLM64sgxv5ujhFfqNcnbRPyiY153fyGALTcAqu2Riv_h9rYbAjJST6jyyNWhh6kfT30be8KLFsHHdvYwU_a74MWQqsH03FiCuHz1RGYhLIeag9z8Y-IfBBYrWByE/s400/SDC10120.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765590895492946" border="0" /></a>Ještě jsem se k nim několikrát vrátil, ale řekl jsem si, že udělám radost Pavlíčkovi a možná nejen jemu, a ukážu vám, jak tu vypadají holky, i když jsem to občas trochu přepálil. Tahle Asiatka seděla mezitím kousek ode mne a něco se učila.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtcWiTrm_23wjUGK56CDcwGoVoz8e9dtBdaQcgPdLiUzCzr9Q4WF3BEf62x3JlTvV_y81VJ201XjC_kpTiNljp_2130dbT-5BXCzMlu1ZHhgC5d5WPxEu4QdmOKy2QiZxWxx6581uWjz4/s1600-h/SDC10108.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 300px; height: 400px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtcWiTrm_23wjUGK56CDcwGoVoz8e9dtBdaQcgPdLiUzCzr9Q4WF3BEf62x3JlTvV_y81VJ201XjC_kpTiNljp_2130dbT-5BXCzMlu1ZHhgC5d5WPxEu4QdmOKy2QiZxWxx6581uWjz4/s400/SDC10108.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765459941246306" border="0" /></a>Tahle kolem prošla později.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiosjxrxclYBhpj8cqh9ZqrPsIrdrnWKuIi1we1j9TR99c3TV06zn8mwLdtzPoMtFP-wGzjP97zG4rWXK18Ca6LKLc0Kl2TxVwcQhUlueOUwfp6Tx6EtSNTVG8EwzqZUocruLJrBzz_u2o/s1600-h/SDC10150.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiosjxrxclYBhpj8cqh9ZqrPsIrdrnWKuIi1we1j9TR99c3TV06zn8mwLdtzPoMtFP-wGzjP97zG4rWXK18Ca6LKLc0Kl2TxVwcQhUlueOUwfp6Tx6EtSNTVG8EwzqZUocruLJrBzz_u2o/s400/SDC10150.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765854536791682" border="0" /></a>A tahle pro změnu použila kolo.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNR0DisAe6Kfswwpjv73jsCGZLoPIvEWdOW532l4oWRUE6-n-icXw7kfiArZ6LJTQM-ReI3dHJSYl34-nGcuX7qorCp1oGURvo6JnAnRiCTXMjURfOfaVUOS6ecxpdBDRVSR9__Qe-XGs/s1600-h/SDC10136.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNR0DisAe6Kfswwpjv73jsCGZLoPIvEWdOW532l4oWRUE6-n-icXw7kfiArZ6LJTQM-ReI3dHJSYl34-nGcuX7qorCp1oGURvo6JnAnRiCTXMjURfOfaVUOS6ecxpdBDRVSR9__Qe-XGs/s400/SDC10136.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765848254918370" border="0" /></a>Kola jsou tu docela oblíbená, jak vidno.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGOyZj-oa8umqx_Isg9m2T1pICnuZ4x0IEgPvOf0kjCH4TUv9gQGRSqo5U2izAdvAA0QC4InbjsF3GCRvrcm0nkwXRKIRmDX2PjoPm6pbJSLd1AuBuwY4uFLfSBVJ682BrmhWU_5tEG4c/s1600-h/SDC10116.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGOyZj-oa8umqx_Isg9m2T1pICnuZ4x0IEgPvOf0kjCH4TUv9gQGRSqo5U2izAdvAA0QC4InbjsF3GCRvrcm0nkwXRKIRmDX2PjoPm6pbJSLd1AuBuwY4uFLfSBVJ682BrmhWU_5tEG4c/s400/SDC10116.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765471744569538" border="0" /></a>Stejně jako všechno ostatní, s čím si člověk může protáhnout svaly.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE2rTtA40fxAFJp28fBUdIgZNSeWZ8ZPWwytBTX1xauls2HQ-cDYycKPKMRnmOpUwHnnUctpt-YcVNVo2VD2HMEYO6hmUPtyWNEBlVj7pzpfwPJvWsd7YaeMhMV2q-fTxkHomxOzAah78/s1600-h/SDC10134.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE2rTtA40fxAFJp28fBUdIgZNSeWZ8ZPWwytBTX1xauls2HQ-cDYycKPKMRnmOpUwHnnUctpt-YcVNVo2VD2HMEYO6hmUPtyWNEBlVj7pzpfwPJvWsd7YaeMhMV2q-fTxkHomxOzAah78/s400/SDC10134.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765837772496738" border="0" /></a>Ale většina holek okolo jen prošla, ať už cestou na autobus nebo k zaparkovanému autu.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOFiYpHoXF5pjCO3K18qeUsKm5udjxLQOZM0XRUGQl-e1WoKdcLm9cnOPXc-p3jem53KY5FL86ZYP2NO8-t3JuDM0LKgF3yapuIXmjPGr_eGi4ybmxt0YccLFdZyeunjgMNU6-Bd5rFsk/s1600-h/SDC10124.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOFiYpHoXF5pjCO3K18qeUsKm5udjxLQOZM0XRUGQl-e1WoKdcLm9cnOPXc-p3jem53KY5FL86ZYP2NO8-t3JuDM0LKgF3yapuIXmjPGr_eGi4ybmxt0YccLFdZyeunjgMNU6-Bd5rFsk/s400/SDC10124.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765832078497970" border="0" /></a>Některé přitom máchaly rukama víc.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCRU70kopCGKMZAtV262w7KnUovTImjO0RxnU6c9WhKQ6m2vomdYxu7F5ST_HuKJv1X0LRNdHxlwMY-zlSxn-9ClwTibl-0ZX4ZqLbflBohcIk1u-hcpn1nSRk-ymGDwLMfuhnMOlZUCk/s1600-h/SDC10106.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCRU70kopCGKMZAtV262w7KnUovTImjO0RxnU6c9WhKQ6m2vomdYxu7F5ST_HuKJv1X0LRNdHxlwMY-zlSxn-9ClwTibl-0ZX4ZqLbflBohcIk1u-hcpn1nSRk-ymGDwLMfuhnMOlZUCk/s400/SDC10106.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765447033222626" border="0" /></a>Některé méně.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFnswMAyo1EfoRToaanIOZ6NeAmdTnU8VBPy5UuWyn8YWFIfUumHwRRcSh6-Fh-wqYD3CqeSVFX-LVBd3LpcUvESDjnMc6GCOklEoP1X5yVQunx6cBun6zoULNeeHcWnjclO703N2AsqE/s1600-h/SDC10118.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFnswMAyo1EfoRToaanIOZ6NeAmdTnU8VBPy5UuWyn8YWFIfUumHwRRcSh6-Fh-wqYD3CqeSVFX-LVBd3LpcUvESDjnMc6GCOklEoP1X5yVQunx6cBun6zoULNeeHcWnjclO703N2AsqE/s400/SDC10118.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765478284847506" border="0" /></a>Každopádně je tohle všechno ta nefalšovaná multikulturní a multietnická Amerika.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7H_KkmNHWhKhtLCYPwXyjFkxf4gr-FVKK4ND7-oma8ollsPPI85siZA4R2SvZcLO-mqH7BL8gpgjcoIg7qdOXCCrTF6kR3TPX5Gc3lbPHVH-Hu9lPtk8JZeNCLwXadsWVsLNfak-QvQc/s1600-h/SDC10154.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7H_KkmNHWhKhtLCYPwXyjFkxf4gr-FVKK4ND7-oma8ollsPPI85siZA4R2SvZcLO-mqH7BL8gpgjcoIg7qdOXCCrTF6kR3TPX5Gc3lbPHVH-Hu9lPtk8JZeNCLwXadsWVsLNfak-QvQc/s400/SDC10154.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5386765865060328754" border="0" /></a>Já vím, černošky mi nějak utekly.Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-67316205963659367422009-09-26T09:14:00.000-07:002009-10-26T20:43:58.582-07:00Hóří hóříJeště než budu pokračovat s vězením, tak na Nazgulovo přání změním téma. Právě jsme tu měli neočekávanou návštěvu.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSJopmxgqXEMJPHb8OOWTtr2_Q8CLGll5X7hYTk8oYQjPyraWT8aMZ0MgdLUG3HnECyYs6cUllxggqtiYl0nIluvQVgfqG7xsXAdr-PItXupZqvdqDeLUQ2o9v5b0kg9R0P4R1OwkYmOE/s1600-h/SDC10085.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSJopmxgqXEMJPHb8OOWTtr2_Q8CLGll5X7hYTk8oYQjPyraWT8aMZ0MgdLUG3HnECyYs6cUllxggqtiYl0nIluvQVgfqG7xsXAdr-PItXupZqvdqDeLUQ2o9v5b0kg9R0P4R1OwkYmOE/s400/SDC10085.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5385810986848410082" border="0" /></a>Byl jsem zrovna do něčeho zabraný a vůbec jsem nevnímal, ale najednou přišel Alex s tím, že Číňani by neměli nikdy vařit. S ohledem na to, že byl zrovna Joanne vrátit deštník a že ona, pokud vím, vařit moc neumí, zeptal jsem se, co udělala. Když na mě chvíli divně koukal, došlo mi, že už tu nějakou dobu pípá alarm a že přes chodbu bydlí Hong Sun.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirnDm-Iuyya6TfLf-SPadGTGJSlz_gCMp8My5PBpZGa3onNxrP1i7ltPXd1aptxC0ZuZiYHHofk2s_7__eWJt5SYibk_XGt8uc0IXWqDAlBWl6lur6zYni0SAb-Ysg2QwBdZpZlQhEZxo/s1600-h/SDC10084.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEirnDm-Iuyya6TfLf-SPadGTGJSlz_gCMp8My5PBpZGa3onNxrP1i7ltPXd1aptxC0ZuZiYHHofk2s_7__eWJt5SYibk_XGt8uc0IXWqDAlBWl6lur6zYni0SAb-Ysg2QwBdZpZlQhEZxo/s400/SDC10084.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5385810600067849026" border="0" /></a>O minutu později se venku rozezvučely sirény a my jsme se začali smát s tím, že je to docela dobrá náhoda. Bydlíme kousek od nemocnice, takže jsme předpokládali sanitku. Ale netrvalo dlouho a bylo jasné, že tohle sanitka nebude. Hasiči mají to své klasické tádá tádá všude. Pak k nám na parkoviště odbočil hasičský vůz. Stejně jako všechno ostatní v Chapel Hill, i on je karolínsky modrý.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCy_ajFSM6g_9ji9w3yul1l886vQW2mCXVITz3T-ZZQUMx0Eu4dQcBtyIVl5WQZOFgx7XG0OuJ_G13gusepQh5NHfU4gQYt4YXox0w_11kDmaO1_bKXIHr4uzgoTM7lNoGRF_bI2Bw-u8/s1600-h/SDC10083.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCy_ajFSM6g_9ji9w3yul1l886vQW2mCXVITz3T-ZZQUMx0Eu4dQcBtyIVl5WQZOFgx7XG0OuJ_G13gusepQh5NHfU4gQYt4YXox0w_11kDmaO1_bKXIHr4uzgoTM7lNoGRF_bI2Bw-u8/s400/SDC10083.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5385810589174000226" border="0" /></a>Každopádně se tu příliš nezdrželi, jen vypnuli alarm. O minutu později už lezli zpátky do auta a rychle odjeli.<br /><br />Oleksij říkal, že prý si Hong Sun dělal slaninu. Ten návod, co visí nad sporákem, že kdykoli chceme vařit, máme v kuchyni zavřít dveře do obýváku a otevřít okno, asi není úplně hloupý. Takže ode dneška radši to okno otvírám vždycky a ty dveře zavírám ještě častěji...Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-6567749563204128762009-09-24T23:56:00.000-07:002009-10-26T20:45:39.764-07:00Vězeňská kulturaTak nám zase utekl víkend a je tedy konečně čas na to slíbené pokračování k mému pobytu v místním vězení. Sice jsem si napsal poznámky, ale kdybych to nenapsal teď, asi bych pak na některé věci zapomněl. A to by mi bylo líto. Obávám se ovšem, že vaše očekávání nijak zvlášť neuspokojím. Nedostal jsem se tam z žádného zajímavého důvodu, kupříkladu že bych se opil a ztropil výtržnost, případně si s přáteli zapálil jointa, anebo dokonce že bych se připletl k přestřelce mezi gangy. Dostal jsem se tam jednoduše proto, že jsme se s dalšími téměř třiceti knihovníky vydali na prohlídku tamější knihovny. Nutno říct, že naše návštěva pravděpodobně zněkolikanásobila počet žen přítomných v celém areálu, a stejně tak i počet bílých (nelatinos).<br /><br />Je to největší vězeňská knihovna v Severní Karolíně, ale i tak má jen jediného zaměstnance. Je jím poněkud svérázná trochu silnější černoška. Ta nám poměrně důkladně vysvětlila, jak to ve vězení chodí, a následně zodpověděla všechny otázky. Všechno zjevně bere dost s nadhledem a vůči vězňům dokáže být docela drsná, aspoň nám to tak přišlo. Ale od začátku.<br /><br />Když nás dovedla do knihovny, rozesadili jsme se tam ke stolům. Vedle mne byla polička nazvaná "Romance", tedy česky literatura pro ženy. A bylo tak ke stovce svazků. Docela nás to pobavilo, protože všichni vězni jsou samozřejmě muži. Začali jsme k tomu rozvíjet různé teorie, ale podle všeho jen do knihovny občas zajdou i ženské zaměstnankyně.<br /><br />Povětšinou jsou to učitelky, protože vězení má vlastní školu. Přece jen tam hodně nezletilých. Dnes jsem zjistil, že všichni tam jsou mezi 19 a 25 roky věku, tak doplňuju k informacím z předchozího článku. Celkem se tam učí sedm předmětů od angličtiny přes matematiku po informatiku. Mají tam proto i počítače, jen samozřejmě nejsou připojené k Internetu. Word a Excel je taky dobré umět ovládat.<br /><br />Samotná knihovnice nikdy knihovnictví nestudovala, ale pracovala prý předtím v různých školních a veřejných knihovnách. Tady mimo to učí právě počítače a mezi svými studenty si vždy vybírá dva pomocníky, kteří jí pak v knihovně pomáhají. Prý jí ostatní zaměstnanci občas někoho doporučí, ale ona se tím nikdy neřídí a vybírá podle sebe.<br /><br />Měla mimochodem strašlivý přízvuk, ale když nám začala přednášet, překvapivě jsem jí začal prakticky všechno rozumět, i když některé věci jako "class" vyslovené jako "klejs" mi dělaly trochu potíže.<br /><br />Každý vězeň si může půjčit jen jednu knížku týdně, jen její pomocníci mají nárok na dvě, takže je to docela prestižní, protože tam jsou jen krátce, možná dva nebo tři týdny, teď si nejsem jistý. Každopádně je prý návratnost zhruba 75 %. Mezi vězni na samotce a podobnými případy klesá zhruba na 40 %. Ty knížky prý obvykle roztrhají na kousíčky. Asi si na něčem potřebují vylít zlost.<br /><br />To samozřejmě znamená, že je třeba knihy stále doplňovat. Rozpočet má knihovna jen malý, takže se kupují jen knihy, o které je největší zájem, aby měli chlapci co číst. Nejoblíbenějším autorem je James Pearson. Téměř každý nový vězeň se na něj ptá a staří se alespoň ptají, jestli mají nějakou novou knihu od něj. Já bohužel netuším, kdo to je, ani vygooglit se mi ho myslím nepodařilo, tak doufám, že mi Honza poradí. Možná se jmenuje trochu jinak, takhle mi to znělo.<br /><br />Většina sbírky jsou ovšem vyřazené knihy z veřejných knihoven. Jestli jsem to pochopil dobře, tak předtím než se jich zbaví jinak, například prodejem veřejnosti, nabízejí všechny knížky nejdříve knihovnám vězeňským. Předpokládám, že to bude důvod, proč jsou tam vedle očekávaných beletristických věcí nebo biografií o princezně Dianě nebo Saddámovi i tak náročné kousky jako Hamlet, Vergiliova Aeneis nebo Dubliners Jamese Joyce. Ne že bych u nich našel záznam o nějakém půjčení. Mimochodem Pána prstenů jsem tam nenašel, ale je možné, že je celý Tolkien rozpůjčovaný.<br /><br />Koukám, že jsem se nějak rozpovídal, to bude tím portugalským vínem. Tak kdo vydržel doteď, tomu povím, že jsme se potkali i s nějakými těmi vězni. Nejen těmi dvěma, co v knihovně právě pomáhali, ale pak přišli další čtyři, že by si rádi něco půjčili. Všichni měli na ruce barevný plastový náramek, asi označující druh vězně a na sobě takovou šedivou kombinézu (i ti pomocníci), která byla příliš velká, takže chodili houpavě, přesně jako ve filmech. Vlastně to vypadalo, jako kdyby na sobě měli řetězy.<br /><br />Knihovnice byla drsňačka a nestyděla se před nikým z nich mluvit o tom, jací ti vězni jsou. Když dorazila ta čtveřice, použila je, aby nám ukázala, jak funguje jejich knihovnický systém. Moc jsem na obrazovku neviděl, ale přišlo mi to extrémně jednoduché. Asi proto, aby to mohl ovládat kdokoli. Vězňům se tam říká jen příjmením, i v systému jsou jen podle něj a čísla. Poslední z té čtveřice, takový typický mexikánský gangster s vlasy ulízanými dozadu, se kupříkladu překvapivě jmenoval Jones, a protože byl v knihovně poprvé, mohli jsme si prohlédnout, jak se registruje. Zjevně z toho, že na ně civí třicet lidí, z valné většiny holek, všichni čtyři byli dost nesví, a to bez ohledu na množství kérek, copánků nebo dredů.<br /><br />Strávili jsme tam celkem asi dvě hodiny a občas jsme si připadali dost nepatřičně, ale musím říct, že to opravdu stálo za to a rozhodně nelituju.Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-3135178196951358435.post-24601250456600533362009-09-24T20:40:00.000-07:002009-10-26T20:45:58.365-07:00Za mřížemiUž je to tady. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale dnešní večer jsem strávil ve vězení. Byla to velmi obohacující zkušenost. Uvnitř jsem samozřejmě nesměl mít mobilní telefon ani fotoaparát, a když mě pustili ven, byla už tma, takže jedinou fotkou, kterou mám, je tahle, vyfocená narychlo, aby mě nikdo moc neviděl. Obávám se, že je opravdu tak špatná, jak vypadá v náhledu.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjutgiNVo8IfCVUAQUDvar7XJfmlraSYN_vjxgu3xyTgkcoWmN-pKQP2azFZ_h0KRLUHkMve1-LiC4A9U0niTGGrt1sTQerTZ6bLfwvZnjr2o5oHjAOR9JD0qmF1qLd8VRWb4bJUDBKwDc/s1600-h/SDC10081b.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 300px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjutgiNVo8IfCVUAQUDvar7XJfmlraSYN_vjxgu3xyTgkcoWmN-pKQP2azFZ_h0KRLUHkMve1-LiC4A9U0niTGGrt1sTQerTZ6bLfwvZnjr2o5oHjAOR9JD0qmF1qLd8VRWb4bJUDBKwDc/s400/SDC10081b.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5385246588918066082" border="0" /></a>Místní vězení se jmenuje Polk Correctional Institution, je umístěné v Butneru, asi 40 km od Chapel Hill, na opačnou stranu od Durhamu. Specializuje se převážně na nezletilé, tedy do 21 let, ale má i nějaké o něco starší vězně. Jestli jsem počítal dobře, je jich všech celkem něco přes tisíc. Drtivá většina jsou černoši, něco málo latinos.<br /><br />Upřímně řečeno to tam vypadá skutečně zcela přesně stejně jako ve filmech. Ta podoba byla vážně neuvěřitelná. Když jsem uviděl všechny ty vězně na dvoře s betonovým basketbalovým hřištěm, na kterém několik z nich hrálo, zatímco pár stovek dalších buď postávalo nebo se procházelo kolem, občas si spolu přitom povídali, zůstal jsem zírat s otevřenou pusou. Někteří z nich v bílých tričkách, jiní bez nich, do půli těla nazí. Byl horký a po čase opět extrémně vlhký den, asi půl sedmé večer.<br /><br />Celé vězení je obehnané dvěma ploty s ostnatým drátem. Ten vnější je přitom složený snad z deseti rolí na sobě. Z nějakého důvodu mi to přišlo jako přežitek, případně že je to tam vlastně spíš pro efekt. Vlastně mě docela pobavilo, že jinak byla bezpečnostní opatření mnohem méně důkladná než na washingtonském letišti, když jsem přiletěl do Států.<br /><br />Abych trochu napravil dojem z té první fotky, přikládám i jednu ze satelitu. Takhle vypadá celá instituce z ptačí perspektivy.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZY06Y1RaVLbKsvkj2VZmF2KPADbXd7T-MtfjpL-0RIXoqB6wu5x2ngXiASlUoJVMRG1x0wU4OiSJrjluFmsJZ4-F_u8PQ2p6-A-5TCVW9eno5gbNXeEWsniBLWYRFpgMlTbOPGhONWw8/s1600-h/vezeni.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 400px; height: 276px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZY06Y1RaVLbKsvkj2VZmF2KPADbXd7T-MtfjpL-0RIXoqB6wu5x2ngXiASlUoJVMRG1x0wU4OiSJrjluFmsJZ4-F_u8PQ2p6-A-5TCVW9eno5gbNXeEWsniBLWYRFpgMlTbOPGhONWw8/s400/vezeni.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5385250552810836994" border="0" /></a>A jak jsem se tam dostal? To napíšu v příštím článku.Keplikhttp://www.blogger.com/profile/17570436856543184566noreply@blogger.com2