Do Parmy jsem si přijel víceméně především odpočinout a najíst se. Ale upřímně řečeno se mi to oboje povedlo o trochu víc, než jsem doufal.
Město je sice skoro dvakrát větší než stotisícová Piacenza a je to hodně cítit, ale ve srovnání s Milánem je to pořád jako porovnávání Českých Budějovic, Plzně a Prahy. Tedy samozřejmě až na to, že Praha je přece jen o dost hezčí než Milán. Zato Parma se té Plzni blíží, a Piacenza Budějovicím taky. Akorát světoznámé pivo tam vyměnili za jídlo.
Na Prazdroj a Budvar si sice člověk musí nechat zajít chuť, ale pršut a parmazán mu to snadno vynahradí. A přesně tyhle dvě parmské speciality jsem si hned první den nechal dát na pizzu k večeři. Objednal jsem si takovou, která se pyšnila hrdým jménem Fantasia a zvědavě čekal, co mi přinesou.
Když jsem dorazil do Parmy, ubytoval jsem se v hostelu na okraji města. Takový tichý dům, až příliš dobře vypadající, sterilní. Personál sice milý a ochotný, ale nic víc. Byl jsem poměrně zklamaný, zvlášť když jsem zjistil, že tam nemají ledničku a za hodinu přístupu na Internet musím zaplatit 3 eura. Přijel jsem až večer, tak jsem se jen po celodenním chození osprchoval a vydal se hledat něco k jídlu. Bylo už deset hodin, šel jsem směrem k centru a pořád neviděl vůbec nic. Už jsem to chtěl vzdát, když jsem zahlédl to úžasné slovo pizzeria.
Vtoupil jsem dovnitř, abych se schoval před přetrvávajícím parnem venku. Nejdříve jsem si objednal a pak se teprve začal rozhlížet. Po zdech visely různé diplomy, ale bližší zkoumání ukázalo, že žádný z nich nebyl vítězný. Všechny ovšem říkaly, že se místní kuchař pravidelně účastní mezinárodních mistrovství a dostává se v nich do finále. A to přece v zemi pizzy musí něco znamenat. Začal jsem se těšit.
Kromě již zmíněných místních specialit ležela na vrchu ještě vrstva čerstvé rukoly. A nutno říct, že pizza si své jméno zasloužila. Byla opravdu fantastická. V půlce už jsem si sice říkal, že se do mě nic víc nevejde, ale ta chuť byla natolik božská, že jsem nemohl přestat.
Poté jsem se jen odbatolil zpátky do hostelu a doslova naplnil titulek tohohle příspěvku. Bylo to totiž jediné místo z celé výpravy, kde měli klimatizaci.
Město je sice skoro dvakrát větší než stotisícová Piacenza a je to hodně cítit, ale ve srovnání s Milánem je to pořád jako porovnávání Českých Budějovic, Plzně a Prahy. Tedy samozřejmě až na to, že Praha je přece jen o dost hezčí než Milán. Zato Parma se té Plzni blíží, a Piacenza Budějovicím taky. Akorát světoznámé pivo tam vyměnili za jídlo.
Na Prazdroj a Budvar si sice člověk musí nechat zajít chuť, ale pršut a parmazán mu to snadno vynahradí. A přesně tyhle dvě parmské speciality jsem si hned první den nechal dát na pizzu k večeři. Objednal jsem si takovou, která se pyšnila hrdým jménem Fantasia a zvědavě čekal, co mi přinesou.
Když jsem dorazil do Parmy, ubytoval jsem se v hostelu na okraji města. Takový tichý dům, až příliš dobře vypadající, sterilní. Personál sice milý a ochotný, ale nic víc. Byl jsem poměrně zklamaný, zvlášť když jsem zjistil, že tam nemají ledničku a za hodinu přístupu na Internet musím zaplatit 3 eura. Přijel jsem až večer, tak jsem se jen po celodenním chození osprchoval a vydal se hledat něco k jídlu. Bylo už deset hodin, šel jsem směrem k centru a pořád neviděl vůbec nic. Už jsem to chtěl vzdát, když jsem zahlédl to úžasné slovo pizzeria.
Vtoupil jsem dovnitř, abych se schoval před přetrvávajícím parnem venku. Nejdříve jsem si objednal a pak se teprve začal rozhlížet. Po zdech visely různé diplomy, ale bližší zkoumání ukázalo, že žádný z nich nebyl vítězný. Všechny ovšem říkaly, že se místní kuchař pravidelně účastní mezinárodních mistrovství a dostává se v nich do finále. A to přece v zemi pizzy musí něco znamenat. Začal jsem se těšit.
Kromě již zmíněných místních specialit ležela na vrchu ještě vrstva čerstvé rukoly. A nutno říct, že pizza si své jméno zasloužila. Byla opravdu fantastická. V půlce už jsem si sice říkal, že se do mě nic víc nevejde, ale ta chuť byla natolik božská, že jsem nemohl přestat.
Poté jsem se jen odbatolil zpátky do hostelu a doslova naplnil titulek tohohle příspěvku. Bylo to totiž jediné místo z celé výpravy, kde měli klimatizaci.
