Lokální hrdinové

Dneska v noci jsem se probudil při snu o tom, jak jsem se stal tak trochu náhodou hrdinou při ozbrojeném přepadení, při němž umírali lidé. A protože jsem znovu neusnul, řekl jsem si, že bych měl napsat o skutečném člověku, který se tak trochu náhodou stal hrdinou. Nejstarší bratr mé přítelkyně, Joachim, se před necelými třemi týdny vracel okolo půlnoci z práce domů ve vesnici poblíž hranic mezi Vlámskem a Valonskem, když si všiml, že z jednoho domu zpod okraje střechy uniká kouř. Už to je zajímavé, protože ne každý by si za tmy nějakého kouře vůbec všiml, zvlášť kdyby jel unavený domů.

Lucemburk dvakrát jinak

V posledních dvou týdnech jsem byl dvakrát v Lucemburku kvůli jednomu výběrovému řízení. Protože to začínalo ráno, musel jsem tam přespat a v obou případech jsem se ubytoval v Luxembourg City Hostelu. Pokaždé jsem si ho rezervoval přes Internet, zaplatil předem 10 % z ceny a měl bydlet v šestilůžkovém pokoji, protože jiný ani v nabídce nebyl. Člověk by řekl, že by tedy oba případy měly být více méně totožné. Nebylo tomu tak.