Důvod, proč jsem se na rok a půl odmlčel, je možná zvláštní, ale asi logický. Z Parmy jsem totiž dojel do Pisy a tam prozatím nastal nejdůležitější okamžik mého života. Tedy samozřejmě ten nejdůležitější hned po narození. Od té doby se všechno pomalu, ale jistě posouvalo až k dnešnímu dni. A co zajímavého se stalo dnes? Nic moc. Jen jsem zašel na svou první hodinu nizozemštiny tady v Gentu, kde od minulého týdne bydlím.
Ale radši to vezmu postupně. Na své cestě po Itálii jsem měl celou dobu neodbytný pocit, že svůj jen lehce načrtnutý plán vůbec nestíhám. Že to není pravda, jsem si uvědomil, když jsem přijel do Pisy. Podle toho plánu to byla má konečná zastávka, protože mi odtamtud letělo letadlo zpátky do Prahy. Místo posledních dvou dnů, jak jsem plánoval, jsem tam ovšem ke svému mírnému zděšení měl těch dní pět. Neptejte se mě, jak se to stalo. Ani teď, po roce a půl, to netuším. Množství mých známých by jednoduše odpovědělo: "Keplík." Já jen krčím rameny a říkám: Myslel jsem si, že na matematiku jsem byl vždycky poměrně dobrý.
Hostel měl každopádně nějaké volné místo i na ten den. Pobyt jsem si tedy trochu prodloužil a mohl si v příštích dnech udělat výlety do Livorna, Luccy a na Cinque Terre. Mimochodem, Livorno za to moc nestojí, narozdíl od ostatních dvou míst a Pisy samotné. Večer jsem se tam pak zapovídal se dvěma dalšími hosty a následně jsme spolu vyrazili poslechnout si jazzový koncert k řece. Byl sice zdarma, ale koupili jsme si k němu víno a trochu smaženého jídla u stánku. Jídlo za tolik nestálo, ale hlad zapláclo. Víno jsem navíc zčásti vylil, ale obě děvčata to přešla s úsměvem. Byl to příjemný večer.
Jedna z nich byla anglická učitelka matematiky, která obcestovala svět dokola a zažila zajímavé příhody. Její přízvuk ovšem z nějakého důvodu navozoval pocit, že je poněkud hloupější, což, myslím, nebyla pravda. Každopádně to dost rušilo. Druhá byla z Belgie, což bylo zajímavé, protože v Belgii jsem ještě nikdy nebyl (kromě cesty autobusem do Calais, při které jsem si hluboko v noci náhodou všiml, že jsme právě přejeli hranici mezi Belgií a Francií) a měl jsem v plánu to na podzim napravit. Stejně jako já jsem do Pisy dorazil dřív, než jsem chtěl, ona tam zase zůstala o den déle, než původně plánovala. Náhoda.
No a teď jsem tady. Ona usíná vedle v posteli a já píšu na blog. O první lekci nizozemštiny ve Vlámsku holt až příště.
Ale radši to vezmu postupně. Na své cestě po Itálii jsem měl celou dobu neodbytný pocit, že svůj jen lehce načrtnutý plán vůbec nestíhám. Že to není pravda, jsem si uvědomil, když jsem přijel do Pisy. Podle toho plánu to byla má konečná zastávka, protože mi odtamtud letělo letadlo zpátky do Prahy. Místo posledních dvou dnů, jak jsem plánoval, jsem tam ovšem ke svému mírnému zděšení měl těch dní pět. Neptejte se mě, jak se to stalo. Ani teď, po roce a půl, to netuším. Množství mých známých by jednoduše odpovědělo: "Keplík." Já jen krčím rameny a říkám: Myslel jsem si, že na matematiku jsem byl vždycky poměrně dobrý.
Hostel měl každopádně nějaké volné místo i na ten den. Pobyt jsem si tedy trochu prodloužil a mohl si v příštích dnech udělat výlety do Livorna, Luccy a na Cinque Terre. Mimochodem, Livorno za to moc nestojí, narozdíl od ostatních dvou míst a Pisy samotné. Večer jsem se tam pak zapovídal se dvěma dalšími hosty a následně jsme spolu vyrazili poslechnout si jazzový koncert k řece. Byl sice zdarma, ale koupili jsme si k němu víno a trochu smaženého jídla u stánku. Jídlo za tolik nestálo, ale hlad zapláclo. Víno jsem navíc zčásti vylil, ale obě děvčata to přešla s úsměvem. Byl to příjemný večer.
Jedna z nich byla anglická učitelka matematiky, která obcestovala svět dokola a zažila zajímavé příhody. Její přízvuk ovšem z nějakého důvodu navozoval pocit, že je poněkud hloupější, což, myslím, nebyla pravda. Každopádně to dost rušilo. Druhá byla z Belgie, což bylo zajímavé, protože v Belgii jsem ještě nikdy nebyl (kromě cesty autobusem do Calais, při které jsem si hluboko v noci náhodou všiml, že jsme právě přejeli hranici mezi Belgií a Francií) a měl jsem v plánu to na podzim napravit. Stejně jako já jsem do Pisy dorazil dřív, než jsem chtěl, ona tam zase zůstala o den déle, než původně plánovala. Náhoda.
No a teď jsem tady. Ona usíná vedle v posteli a já píšu na blog. O první lekci nizozemštiny ve Vlámsku holt až příště.
Nizozemstina? Nechrochtej, zustane ti to! ^_^ Ale jinak doufam, ze se ti v G bude libit a treba i nekdy zajedu na navstevu... Z Haagu je to taaak strasne daleko ^_^
OdpovědětVymazatHezky pekne. :) MY ledime do Amsteru za zacatku kvetna. Na pivo na pruzkum a do Hoegardenu pivovaru.
OdpovědětVymazatOzzy: Tak to vidis, nakonec jsme se navzajem nenavstivili.
OdpovědětVymazatVojtas: A ja budu zrovna na zacatku kvetna v Praze, tak to asi nespojime.