Dneska v noci jsem se probudil při snu o tom, jak jsem se stal tak trochu náhodou hrdinou při ozbrojeném přepadení, při němž umírali lidé. A protože jsem znovu neusnul, řekl jsem si, že bych měl napsat o skutečném člověku, který se tak trochu náhodou stal hrdinou. Nejstarší bratr mé přítelkyně, Joachim, se před necelými třemi týdny vracel okolo půlnoci z práce domů ve vesnici poblíž hranic mezi Vlámskem a Valonskem, když si všiml, že z jednoho domu zpod okraje střechy uniká kouř. Už to je zajímavé, protože ne každý by si za tmy nějakého kouře vůbec všiml, zvlášť kdyby jel unavený domů.
A rozhodně ne každý, kdo by si všiml, by zastavil. Joachim každopádně zastavil a zazvonil na zvonek. Nikdo neodpověděl. To mu nicméně nestačilo, zavolal hasiče a během toho oběhl dům. Nakonec se mu podařilo majitele vzbudit a společně se pokusili rychle se šířící oheň uhasit. Bylo ale už pozdě a hasicí přístroj nestačil. I přes brzký příjezd hasičů ze dvou měst v okolí požár kompletně zničil celé horní patro. Kdyby náhodou nejel Joachim okolo, ničeho si nevšiml a nezastavil, bylo by pravděpodobně zničené i přízemí, které ostatně skočilo silně poškozené vodou. A jak poznamenal velitel hasičů: „Nebýt pozorného kolemjedoucího, byli by tu bezpochyby čtyří mrtví k oplakávání.“
Jakkoli je zachráněná rodina za záchranu vděčná, radost jim kalí právě zdevastovaný dům. Do něj se totiž nastěhovali teprve před osmi měsíci poté, co jej skoro rok renovovali a během toho bydleli jen v karavanu vedle. Všechna ta dřina tak přišla vniveč.
Samotný Joachim jako správný hrdina, přesně jako já ve svém snu, shrnuje svou roli skromně: "Udělal jsem to, co by na mém místě udělal každý."
PS: Přikládám kopii jednoho článku, bohužel nevím odkud, ale možná je to z regionální přílohy Het Laatste Nieuws. Autor je každopádně Lieven Samyn. (U obrázku vpravo je chyba, vlevo není zachráněný, ale zachránce.)
A rozhodně ne každý, kdo by si všiml, by zastavil. Joachim každopádně zastavil a zazvonil na zvonek. Nikdo neodpověděl. To mu nicméně nestačilo, zavolal hasiče a během toho oběhl dům. Nakonec se mu podařilo majitele vzbudit a společně se pokusili rychle se šířící oheň uhasit. Bylo ale už pozdě a hasicí přístroj nestačil. I přes brzký příjezd hasičů ze dvou měst v okolí požár kompletně zničil celé horní patro. Kdyby náhodou nejel Joachim okolo, ničeho si nevšiml a nezastavil, bylo by pravděpodobně zničené i přízemí, které ostatně skočilo silně poškozené vodou. A jak poznamenal velitel hasičů: „Nebýt pozorného kolemjedoucího, byli by tu bezpochyby čtyří mrtví k oplakávání.“
Jakkoli je zachráněná rodina za záchranu vděčná, radost jim kalí právě zdevastovaný dům. Do něj se totiž nastěhovali teprve před osmi měsíci poté, co jej skoro rok renovovali a během toho bydleli jen v karavanu vedle. Všechna ta dřina tak přišla vniveč.
Samotný Joachim jako správný hrdina, přesně jako já ve svém snu, shrnuje svou roli skromně: "Udělal jsem to, co by na mém místě udělal každý."
PS: Přikládám kopii jednoho článku, bohužel nevím odkud, ale možná je to z regionální přílohy Het Laatste Nieuws. Autor je každopádně Lieven Samyn. (U obrázku vpravo je chyba, vlevo není zachráněný, ale zachránce.)
Žádné komentáře:
Okomentovat