Povídání o počasí

Sice jsem se vzbudil v šest, ale pár hodin mi trvalo, než jsem vylezl ven. A tam jsem zjistil, že jsem něco v noci vůbec nezaregistroval. Ráno to ovšem přišlo jako facka. Okamžitě po otevření vchodových dveří jsem pocítil místní horké a vlhké počasí. Jedna holka to později popsala, že se člověk cítí, jako by plaval. Není to sice úplně přesné, ale to vlhko je neuvěřitelné. A když se k němu o nedlouho později přidaly třicítkové teploty i ve stínu, pochopil jsem, jaké to musí být v tropech. Na padnutí.

Když jsem v pátek večer vylézal z obchodu s nějakými nakoupenými věcmi do domácnosti, všiml jsem si louží. Zanadával jsem v duchu, že jsem prošvihl bouřku, která by určitě pročistila vzduch, jako to dělá u nás. Venku to ale bylo úplně stejné, jako když jsem do obchodu vlezl. O chvíli později dokonce znovu začalo pršet, i docela silně. Schoval jsem si věci do autobusové zastávky a šel zjistit, jaké to je. Stál jsem tam, viděl ty spousty vody, cítil jak na mě fyzicky dopadají kapky, ale nevnímal jsem vůbec žádný rozdíl proti stavu bez deště. Po deseti minutách jsem to vzdal a šel si číst.

A jak se s tím vlhkem a horkem vypořádávají místní? Klimatizací samozřejmě. Už z proudícího studeného vzduchu v letadle do Ameriky jsem lehce nastydl, ale ta klimatizace všude mě naprosto odrovnává. Oproti venkovnímu prostředí je chladná a extrémně suchá, takže pořád pokašlávám nebo přímo kašlu. Průběžně čekám, jestli se mi povede to, co ještě nikdy, tedy jestli ztratím hlas. V pátek jsem si dokonce uvědomil, že ten vlhký vzduch venku je snad příjemnější než ten vevnitř, minimálně mě nenutí kašlat. Právě teď mě totiž v půl druhé v noci probudil nekončící kašel, tak jsem si otevřel okno a čekám, jestli se to zlepší nebo ne. Jsem zvědavý.